A stejně svítá...

20. 07. 2013 8:09:27
Letní povídka pro Víkend MF DNES. (A nejen pro něj, také všem na blogu iDnes, kteří již mají plné zuby článků o politice. ) Tu noc jsem už vůbec neusnula. Pořád do kola mi v hlavě zněla písnička Karla Zicha: "A pak tu nejsme a stejně svítá". Ta písnička se mi v hlavě točila jako gramofonová deska, která přeskakuje pořád na stejná slova...

Pozvánka na sraz naší gymnaziální třídy se ve schránce objevila zcela nečekaně. Tento rok jsme žádné kulaté výročí neměli a nejbližší sraz byl předběžně plánován až na jaro příštího roku.

"Zvu vás všechny na mou chalupu na Šumavě, vezměte klidně i partnery a děti, psy, kočky i morčata a hlavně přijeďte, chci vás vidět a moc se na vás těšim. Venca."

Že má Venca chalupu přímo v nejkrásnější části Šumavy jsem věděla, kdysi jsme se u něj zastavili, když jsme jeli s partou na cyklistickou dovolenou na Lipně. Chaloupka byla zařízená skromně, ale prostory tam byly obrovské, spolehlivě se do nich klidně vejde celá naše třída včetně těch případných partnerů.

Venca nikdy před tím sraz neorganizoval. Vždycky to bylo na mně nebo na mé nejlepší kamarádce ve třídě. Proto mě to hodně překvapilo, ale na slibovanou akci jsem se začala docela těšit.

Vždycky se na srazy naší bývalé třídy moc těším. Ze začátku se všichni trochu ostýcháme, některým přibude od minulého srazu nějaké to kilo, někteří chlapci nám již plešatí, ale po chvíli jsme již zase ta stará dobrá parta ze školních lavic, která si vždycky hodně pomáhala. Co my jsme zažili legrace! Ještě na srazech na to vzpomínáme a popadáme se za břicho.

Tak tedy v pátek balím batoh, určitě spacák, spát se bude totiž na zemi, zpěvníček s písněmi, které jsme zpívali na každém školním výletě, a najednou je ze mne zase ta studentka, která se má sejít s těmi, které jsou i přes ta léta odloučení skoro jako členové rodiny. Natáhla jsem si triko s nápisem "Ředitelka mejdanu", které jsem kdysi dostala k vánocům, a cestou ještě vymýšlím nějakou veselou noční bojovku pro bandu postpubertálních opilců. Umělce inspiruje šumavská příroda k napsání nesmrtelných hudebních nebo literárních děl, mě spíš k vymýšlení neuvěřitelných ptákovin.

Ten večer je na Šumavě čarokrásně. Nad krajinu vyšel měsíc, je krásný teplý večer, jako by se ještě ani neblížil podzim, v dálce je slyšet hučení Vydry a z louky voní čerstvě posekaná tráva. Tisíce cvrčků rozeznívají své písně a hvězdy jsou připravené padat a plnit přání nám pozemšťanům.

Sedíme kolem ohně a já vidím ty samé tváře svých spolužáků, které se na mě dívají z maturitního tabla, jehož fotku mám pověšenou nad postelí. Nemohu uvěřit, že to bude příští rok již dvacet let, co jsme si po maturitním večírku naposledy zamávali. Svět je báječné místo k žití, jen ten čas by neměl tak rychle utíkat.

Děkujeme všichni Vencovi za ten úžasný nápad uspořádat sraz v tomto krásném místě. Pivo teče ze soudku, který darovala na počest našeho srazu jedna spolužačka, která se nemohla dostavit. Fotím si z dálky celé to krásné údolíčko, v kterém se povaluje kouř z našeho táboráku.

"Nechceš se jít chvilku někam projít?", oslovil mě najednou Venca. Ani jsem si nevšimla, že za mnou přišel.

"Tak jo, můžeme. A kam chceš jít? Už je docela tma."

"Jen tak, vezmeme to tady podél lesa, občas se tady pasou krávy, dávej pozor, ať nešlápneš do hovna. Je, podívej, padá hvězda, honem si něco přej".

"Co sis přál, Vašku, ty? To by mě tedy vážně zajímalo."

"Radši se neptej, Olinko."

"Něco erotickýho, viď"?

"Ani ne, Oli..."

"Tak nic.... Ale řekni mi, jak tě vůbec napadlo zorganizovat sraz "mimo termín"? Bylo to dost nečekané."

"Chtěl jsem vás všechny vidět, potřeboval jsem vás vidět, stýskalo se mi po vás. Tak jsem vám napsal a jsem moc rád, že jste tady v takovém počtu."

"Tos už to mohl vydržet do příštího roku, až budeme slavit ty dvacetiny. Ale nakonec to můžeme příště tady u tebe zopakovat, pokud nás tedy nebudeš mít po dnešku plný zuby."

"No, víš, já - chtěl jsem se s vámi vlastně dneska taky rozloučit..."

"Aha, někam vyrážíš? Jedeš do Ameriky, nebo snad Nový Zéland? Teď všichni jezdí na Nový Zéland, to je docela móda, mně by se v takové dálce strašně stýskalo."

"Ne, to ne, já nikam nejedu. Víš, strašně těžko se mi to říká. Já - já jsem nemocný, Olino, nemůžu se už nikdy vyléčit, na tu nemoc se prostě umírá. Už jsem nemohl čekat do příštího roku, potřeboval jsem vás vidět hned..."

"Aha, promiň, to se omlouvám, promiň mi to prosím, jsem blbá. Ale dneska se dá již skoro všechno léčit nebo alespoň zpomalit. Mám nějaké známé doktory, jestli chceš, dám ti na ně kontakt."

"To, co já mám, léčit nejde... Už nemám moc času Olino, já už nemám žádné příště..."

"To je mi moc líto, promiň, Vašku..."

"Ty mi promiň, nechtěl jsem to nikomu říkat, abych vám nezkazil ten večer, ale vidíš, nakonec jsem to nevydržel. Já vlastně nikoho jinýho nemám, než vás. S našima se nestýkám, ani vlastně ještě neví, že jsem nemocný. Žiju sám, pracuju taky sám. Prosím, neříkej to nikomu, nebo se to všechno pokazí, slyšíš, jak všichni u ohně krásně zpívají?"

"Veď mě dál, cesto má, veď mě dál, vždyť i já, tam kde končíš, chtěl bych dojít..."

"Každá cesta jednou někde skončí, Olino, každýmu skončí. Už jsem se se vším smířil, jen jsem chtěl ještě všechny vidět, a hlavně tebe Olino. Celý ty roky ve třídě jsem tě pozoroval a vždycky ses mi strašně líbila. Věděl jsem, že u tebe nemám šanci, ty premiantka, já propadlík. Bylo mi jasné, že by mi námluvy nevyšly.Tak jsem se ani o nic nepokoušel, ale měl jsem tě moc rád. Vlastně pořád mám, teď si tady s tebou vlastně splňuji to, o čem jsem vždycky snil, vzít tě někam na procházku, na rande, jít s tebou po lesní cestě, chvílema se dotýkat tvé ruky a jen tak si povídat - o životě... Jen jsem si nemyslel, že si budeme povídat spíš o smrti. Tak vidíš, jak mi to zase nevyšlo..."

Byla jsem šokovaná jeho klidným smířlivým vyprávěním. Třásla jsem se po těle lítostí a snažila jsem se nevypadat jak zbabělec, který se složí při první zmínce o smrti. Zoufale jsem hledala slova a mozek se snažil vymyslet něco povzbudivého. Moc se mu to nedařilo. Sedli jsme si na kraji lesa do borůvčí a už neříkali vůbec nic. Až Vašek najednou povídá:

"Celý roky jsem tě pozoroval v lavici před sebou a představoval jsem si, jak se s tebou líbám, hladím ti prsa a tak, však víš... Měl jsem s tebou tisíc a jeden erotický sen pubertálního panice a v hlavní roli mé erotiky jsi byla ty, Olino. Pamatuješ, jak jsme se jednou měli naučit básničku od Seiferta? Přednášel jsem na stupínku:

"Já míval tě strašně rád a snad až přespříliš. Jsou však i větší vášně, kterými zešílíš. Kterými zešílíš, ach, to jsou věci známé. Neboj se ke mně blíž, má iluze, můj klame! Má iluze, můj klame, já líbal proto tě, že se snad neshledáme již v tomto světě."

Přednášel jsem tu báseň pro tebe, Olino, díval jsem se celou dobu ze stupínku na tebe jako teď. Koukala jsi z okna a dával mi najevo, jak strašně tě to nezajímá... "

"Náhodou se pamatuju. Já jsem se tehdy naučila: "Bílým šátkem mává, kdo se loučí, každého dne se něco končí, něco překrásného se končí."

Zlomil se mi hlas. Jako by mi hlavou proběhl celý ten čtyřletý film v lavicích gymplu. Jako bych se chtěla omluvit za celá ta léta nezájmu, stáhla jsem najednou ze sebe triko a seděla uprostřed borůvčí jen v podprsence.

"Tak mě pohlaď, Vašku.."

"Ne, to ne, to jsem nechtěl, já se moc stydím, prosím, to ne", odvracel Vašek hlavu. " Stejně to děláš jen proto, že víš, že už příště nepřijdu. Promiň prosím, už raději pojďme. Neměl jsem ti nic říkat. Víš, člověk má spousty kamarádů a kamarádek, ale na šlamastyku, holka, zůstane většinou sám."

V dálce doznívaly od ohniště další naše oblíbené písničky, spolužáci se dobře bavili, a když jsme přišli s Vaškem zpátky k ohni, stali jsme se samozřejmě terčem posměchu:

"Tak co vy dva? Jaký to bylo, vyprávějte. V přírodě je to nejlepší, žejo...? Ti svobodní se tedy mají..."

Jojo, kamarádi, v přírodě je to fakt nejlepší...

Nad Šumavou začíná pomalu svítat. Červánky označily místo, kde se za pár minut vyloupne nad krajinu slunce. Začíná nový den, tak jako tisíce let před tím a snad i tisíce let potom. Jen ti ptáčci, kteří se rozezpívají nad údolím, budou trochu jiní.

Jen ti lidé, kteří přijdou po nás, budou trochu jiní... Ale svítat bude pořád stejně.

"Setři si slzy a usměj se uplakanýma očima, každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná".

Autor: Eva Klokočníková | sobota 20.7.2013 8:09 | karma článku: 18.95 | přečteno: 707x

Další články blogera

Eva Klokočníková

Wintonovy děti nebyly jen Wintonovy

Na plátně právě vrcholí film "Jeden život" o hrdinovi Nicholasi Wintonovi, který těsně před válkou zachránil 669 převážně židovských dětí, které by jinak válku nepřežily. Byl to ale jediný hrdina tohoto příběhu?

25.2.2024 v 10:25 | Karma článku: 15.08 | Přečteno: 215 | Diskuse

Eva Klokočníková

Tancuj, Mariane

Konečně je zase masopustní veselí. Doba, kdy skončil předvánoční půst a předvelikonční ještě nezačal. Teď je dle tradice dovoleno hodovat, tancovat, veselit se a radovat ze života. Teď je čas pořádat večírky až do božího rána...

6.2.2024 v 15:30 | Karma článku: 11.21 | Přečteno: 212 | Diskuse

Eva Klokočníková

Zpověď páně ministra

"Přijď, Duše Svatý, a pomoz mi, abych hříchy své náležitě poznal, srdečně jich litoval, upřímně se z nich vyzpovídal a doopravdy se polepšil...“

11.1.2024 v 10:15 | Karma článku: 17.18 | Přečteno: 452 | Diskuse

Eva Klokočníková

A co je to vlastně za lidi na tom ministerstvu?

Tak jsme se dozvěděli, jak to chodí na jednom českém ministerstvu: oslavuje se přímo na pracovišti, paří se klidně do půlnoci. No, nakonec nás daňové poplatníky to vyjde levněji, než kdyby oslava proběhla někde v "Alcrónu".

8.1.2024 v 14:20 | Karma článku: 45.84 | Přečteno: 8609 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

David Snítilý

... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy

„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.

29.3.2024 v 7:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 8.60 | Přečteno: 126 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 15.24 | Přečteno: 203 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.53 | Přečteno: 199 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.98 | Přečteno: 132 | Diskuse
Počet článků 338 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2888

Mám ráda kulturu,(ne)zajímá mne politika, fascinuje mne jóga. Mé životní krédo: "Když nejde o život, jde o ho..." Oblíbený citát:" Být trpělivý neznamená dělat někomu vola."

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...