Povřísla z obilí

"Vezmi pár stébel obilí, spleť je pevně k sobě a s tím přírodním provázkem svaž hromádku klasů do snopu, aby klasy držely pevně při sobě. Ze 6 - 8 snopů pak postav panáka a už se  jen kochej, jak se klasy nastavují slunci, aby dobře vyschly a snadno vysypaly zrnka obilí..."

 

"V dáli za horama, stojí chajda malá. Pod ní teče řeka, za tou řekou skála..."

V duchu si prozpěvuje s trampy, kteří se na noc utábořili přímo u koupaliště. Jak ráda by si šla s nimi zazpívat!

Už aby bylo po létě. Vedra přímo nesnáší a vždycky se modlí, aby se už ochladilo. Dnes je tedy nesnesitelný pařák.

"Ahoj, můžu si k Tobě přisednout? Já jsem Honza. Dělám tady v "jézédé" na žních, jezdím na kombajnu. Studuju v Praze hnojárnu a poslali nás sem na praxi", řekl a aniž by čekal na její odpověď, posadil se přímo na hromádku obilí vedle její deky.

"Bacha, sedni si raději na deku, prosím tě", odsekla trochu nevraživě. Pak ho sjela přísným pohledem a poněkud vlídněji pronesla:

"Ahoj, já jsem Josefína, ale všichni mi tady říkají Pepka. Máma milovala Spálenýho, když jsem se narodila", řekla a zadívala se ke koupališti. S úlevou zjistila, že se v něm koupe ještě dost lidí, i když se už pomalu smráká. Nerada se dávala do řeči s cizími lidmi.

"Co to pleteš za copánky? To jsou pomlázky?", zeptal se zvědavě.

"Ale ne, kdepak pomlázky, ty jo, viděl jsi někdy pomlázku? To jsou přece povřísla. Naučila mě je dělat babička, když jsem k ní jako malá holka jezdívala na prázdniny. Pěstovala obilí na záhumenku pro dobytek. Když jsme svezli snopy do stodoly, nádherně to vonělo létem. Jednou jsme tam s tátou spali, celou noc jsem neusnula, myši mi šmejdily i po spacáku", řekla Josefína a pokračovala v pletení.   

"Aha, já studuju rostlinnou výrobu, ale tohle nás tam fakt neučili. Naučíš mě to taky, třeba s tím oslním u zkoušky?", navrhl Honza.

"To už se dneska nedělá. Však to musíš vědět, když jezdíš s jézéďákama na kombajnu", prohlásila Josefína rozhodně.

 "Sekáme tady všude okolo, je to bezva, že můžeme kdykoliv skočit na koupák a trochu se ochladit, v tý kabině je strašný vedro. Přes den jsem tě tady nikdy neviděl, ty taky chodíš někam do práce?", zeptal se Honza  Josefíny.

"Ale ne, mám prázdniny, na koupák chodím jen někdy takhle večer, když už tady skoro nikdo není", řekla Josefína.

"Vím, už jsem si tě tady párkrát večer všimnul, jsme tady už druhý týden. Jsi pěkná kočka, tak jsem si říkal, jestli by ses nechtěla přijít zejtra koupat. Je sobota, má být vedro a já budu jezdit jen dopoledne, pak mám volno. Můžeme ležet spolu na dece a opalovat se. Z čapu se nádherně skáčou šipky", nabídl Honza Josefíně .

"Jezdíme se s kamarádkou Janou na kolech koupat na Kačák, je tam klídek, nikdo tam není, to mi vyhovuje", řekla Josefína a přimhouřila oči proti zapadajícímu slunci.

"Aha, to je ten rybník u Ostrachovic. Byl jsem se tam jednou podívat, tam je přece strašnej žabinec. V tom se vůbec někdo koupe?", zeptal se Honza zhnuseně.

"No, tak v tom žabinci se právě koupeme. Prý je to zdravě na pleť", zavtipkovala Josefína.

"To si děláš srandu viď. Přijď zítra sem, vezmi klidně i kamarádku, je tady se mnou spolužák, bude tady odpoledne taky.  Můžeme hrát kanastu. Umíš kanastu?", zeptal se Honza a naznačil rozdávání karet.

"Ale jo, to víš, že umím. Ale my se s Janou koupeme jen tam, kde je málo lidí", řekla Josefína, "já prostě NIKAM JINAM nechodím, víš?"

"Hele? Proč si vlastně nesundáš ten svetr? Vždyť ti musí bejt strašný vedro. Bolí tě v krku, že si ho pořád držíš. Jsi nemocná?", zeptal se Honza trochu ustaraně.

"Ne v krku mě nebolí a svetr si nesundám. To je snad moje věc, že mám rolák, ne? Nebo se snad roláky v létě nesmí nosit?", zlobila se Josefína.

"Ty tam schováváš cucfleka, viď?", zavtipkoval Honza.

"Jdi do háje a vystřel z mý deky!", řekla Josefína rozhodně.

"Tak se nezlob, já jen, že jsem tě vlastně nikdy v ničem jiným neviděl, než v modrým roláku", lísal se Honza.

 "A co má bejt. Tak chceš naučit to povříslo? Vezmi si tady z hromádky pár stébel obilí, rozděl je na dvě poloviny a posuň je trochu proti sobě, aby bylo povříslo delší a opatrně je spleť dohromady, aby to hodně pevně drželo. No, pořádně to musíš utáhnout. Pletl jsi někdy věnečky z květin. To je podobný. Ten stonek se Ti nesmí utrhnout, to by nebylo k ničemu. Dívej se na mě, jak to dělám", nabídla mu Josefína a začala šikovně splétat povříslo.

"No, tak dneska se mi o povříslech bude zdát", řekl Honza a protáhl se.

"Hm, mně se o nich taky zdálo a babička mi ve snáři našla, že to znamená, že si jednou vezmu o hodně staršího muže", zasmála se Josefína.

"Aha, a kolik ti vlastně je, Josefíno?", zeptal se Honza zvědavě.

"Patnáct, jdu po prázdninách na gympl, vůbec se netěším, ve třídě bude spousta nových dětí...", zesmutněla trochu Josefína.

"No vidíš, tak já jsem proti tobě starší muž. Vezmeš si možná mě. Ale na svatební noc by sis musela sundat ten rolák", vtipkoval zas Honza.

"Víš co, já už půjdu domů, bude se stmívat a začne chodit Klekánice". Josefína vstala z deky a vyklepala si ze svetru zbytky žitných klasů.

"Klekánice? Co je zas tohle?", chechtal se Honza, "tu taky neznám."

"To je taková čarodějnice, která sbírá malý holky a blbý velký kluky", vysvětlila Josefína. Chtěla začít balit deku, ale Honza nevstával.

 "Tak přijdeš zejtra? Budu Ti držet místo na deku u čapu", nabídl se Honza.

"Jedu s Janou na Kačák, už jsem řekla, schovám se do rákosí, aby mě nikdo neviděl", oznámila Josefína, "nepřemlouvej mě, stejně nepřijdu".

"Ty se před lidma stydíš? To fakt nemusíš, jsi kočka, pořád si tě představuju bez toho roláku", zlobil Honza Josefínu.

"Já se nemůžu moc koupat, mám na krku takovou věc, takovou trubičku, abych mohla dejchat, víš? Kdyby se mi do ní dostala voda, tak bych se udusila. Mám nemoc hlasivek, která se nedá léčit. Mám úplně ucpaný hrtan. Tady mě všichni znají, že to na krku mám, ale přes prázdniny chodí na koupaliště moc cizích lidí, tak tam raději nechodím. Nesnáším, když na mě všichni čumí. Jana se mnou jezdí na Kačák, abych tam nebyla sama", vysvětluje Josefína a snaží se Honzu vysypat z deky.

"Aha, promiň, to jsem tedy blb. Moc se omlouvám, nechtěl jsem se tě dotknout. Nezlobíš se?", řekl Honza provinile.

"Ale ne. Já jsem zvyklá na leccos. Mám to už od první třídy.  Já vlastně ani neumím plavat, koupu se s takovou nafukovací obludou pro malý děti, abych si do toho nenabrala. S tím bych na koupák jít nemohla, to by se všichni potrhali smíchy", řekla smutně Josefína.

"A to se fakt nedá léčit?", zeptal se Honza.

"Fakt ne. Má to v republice jen pár lidí. Říkal doktor, že se to možná spraví po pubertě, jinak s tím neumí nic dělat. Tak musím čekat", posmutněla Josefína

 "Tak já přijedu zítra na Kačák za vámi, můžu?", nabídl Honza.

"No to opravdu nedělej, to bys mě naštval. Jezdíme tam jen s Janou a nikoho jinýho nechci vidět. Představ si, že se o nás ve škole povídalo, že jsme teplý, když jezdíme samy spolu na Kačák. To víš, tohle se těžko vysvětluje, ale já jsem ráda, že tam někoho mám, kdybych se topila", usmála se Josefína.

"Josefíno, já ti fakt rozumím. Chtěl bych ti pomoct. Když se ti někdo bude smát, dám mu jednu do zubů", odpověděl Honza. "A máš nějaký sourozence, nebo jsi jedináček?

"Mám starší ségru. Ta to naštěstí nemá. U nás doma se ta moje nemoc neprožívá. Všichni to berou úplně normálně. Když udělám průšvih, tak dostanu úplně stejně, jako ségra. Žádné úlevy z toho fakt nemám", konečně se Josefína trochu usmála.

"To myslíš vážně?", podivil se Honza.

"Ty bys snad chtěl každej den doma poslouchat, že jsi chudinka nemocná?," ohradila se Josefína.

"Hm, to bych asi nechtěl", odpověděl Honza.

"Překonej to, Josefíno, přijďte zítra sem, budeme na to dva - tedy s Janou a kámošem čtyři a zvládneme to. Přece se nebudeš koupat v tom žabinci celý léto", žadonil Honza.

"Mně je tam Honzo docela dobře, stejně nemůžu plavat ani skákat do vody a na skluzavku už vůbec", odpověděla Josefína. "Budu muset jít, už se stmívá, začnou padat hvězdy, budu se na ně dívat z půdy a něco si přát."

"Co si budeš přát, Pepino?", zeptal se Honza.

"Ale to se přece nesmí říkat, to by se mé přání nesplnilo", řekla Josefína a vyklepávala deku plnou stébel obilí.

"Josefíno, můžu ti dát pusu", vyhrkl Honza.

"Radši ne. Já už fakt jdu. Štípou tady komáři, budu se zas celou noc drbat. Dobrou noc", řekla Josefína.

"Ale já tě chci vidět zas a v neděli už odjíždím domů. Prosím, přijď zítra na koupák, prosím", žadonil Honza.

"Tak přijeď příští rok na žně zas, brigádníky tady potřebujou pořád", navrhla Josefína.

"Tak ruku na to, Pepko, přijedu, uvidíš!", zajásal Honza.

"Tak jo, počkej, svážeme se ty ruce povříslem, aby držely při sobě jako klasy obilí".

"Příští rok, Josefko, budeme skákat z toho čapu spolu, uvidíš".

,