Naše hra s tramvají

Je zarážející, z kolika lidí denně si pražský dopravní podnik dovolí dělat legraci... Nebo to není legrace?

Prostý český lid si není zvyklý stěžovat. Jinak se neumím vysvětlit, proč už si někdo - zejména z těch "slabších" - v dopravním podniku nestěžoval.

Jezdím po Praze tramvají velmi často. Autem v centru nezaparkuji, a tak je tento způsob cestování pro mě nejpřijatelnější.

Tramvajová síť v centru Prahy je poměrně hustá a tramvaje přijíždějí do jednotlivých stanic jedna za druhou. Aby se provoz urychlil, máme na mnoha místech dlouhé nástupní ostrůvky, aby zde mohli lidé nastupovat současně do dvou tramvajových souprav. Zdůraznila bych slovo "nastupovat", protože si myslím, že vzhledem k jejich šířce původně nebyly určeny pro provozování hry: "Běh cestujících vpravo a vlevo".

Stojím právě na jedné z takových vytížených prodloužených stanic, čekám na tu svou vyvolenou linku a mezi tím pozoruji, co se na nástupním ostrůvku děje. Do stanice přijíždí Devítka a za ní se již pomalu sune Čtyřiadvacítka. Cestující, kteří potřebují nastoupit do Čtyřiadvacítky, se po nástupním ostrůvku rychle přesouvají do jeho vzdálenější části od označníku zastávky (to je termín, pro "takovýto", co označuje začátek zastávky), do Devítky mezi tím nastupují její cestující.

Než ale Čtyřiadvacítka zastaví a otevře dveře, Devítka již odjíždí a Čtyřiadvacítka popojíždí na začátek nástupního ostrůvku k označníku. Všichni cestující včetně maminek s kočárky, pajdajících seniorů a lidí s plnými nákupními taškami se horempádem přesouvají zpět na začátek nástupního ostrůvku, aby mohli nastoupit do své Čtyřiadvacítky. Někteří dokonce utíkají po vozovce (nebezpečné to počínání - bacha babi, jede auto!).

Mezi tím již do stanice přijíždí Trojka, ale cestující, kteří měli možnost sledovat předchozí scénu, se na zadní část nástupního ostrůvku nehrnou, čekají, že Čtyřiadvacítka odjede a jejich Trojka popojede k začátku stanice. Jenže Čtyřiadvacítka ještě čeká na čas, kdy má dle jízdního řádu odjet, mezi tím Trojka zastaví ve stanici za Čtyřiadvacítkou, otevře dveře a lidé ze začátku nástupného ostrůvku prchají na jeho zadní část, aby jim Trojka nezavřela dveře a neodfrčela před nosem. Invalida u označníku, který by již k Trojce nedoběhl, mává na řidiče, ten už ale podruhé nezastavuje, asi už musí dle jízdního řádu odjet,  a postiženému cestujícímu ujíždí. Cestující mává berlí a hrozí pěstí na řidiče.

Přijíždí Čtrnáctka a za ní další Devítka a situace se opakuje. Cestující, čekající na Devítku, kteří jsou již  znalí tohoto problému, jsou připraveni začít sprintovat na jeden či druhý konec nástupního ostrůvku, aby jim jejich tramvaj neujela.

Pozoruji řidiče tramvají, kteří jsou součástí této hry, a začínám mít trochu pocit, že mají škodolibou radost z toho, jak lidé na nástupním ostrůvku o nástup do soupravy usilují. Vždyť je již večer a každý už se vidí doma.

Dle Standardu kvality Pražské integrované dopravy pro tramvaje by měl být cestujícím umožněn (časově i místně) bezproblémový výstup/nástup, pokud to provozní situace umožňuje. A to včetně osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Tak tento požadavek zmíněné normy dost často plněn není.

Přemýšlím o problému, když v dálce vidím, že za další Devítkou, která stojí ve stanici, přijíždí konečně moje tramvaj. A tak se stavím do prostředku nástupního ostrůvku, abych doběhla včas na obě jeho strany. Asi na to přišlo více cestujících, protože v tomto místě je přeplněno a lidé opět přepadávají do vozovky.

Nevím, jestli tento problém organizátoři tramvajové přepravy nevidí, nebo přehlížejí. Přitom řešení by bylo docela jednoduché:

Pokud se člověk nestihne rychle přesunout z přední části nástupního ostrůvku do té zadní, měl by mít možnost dát znamení řidiči, který se chystá ze stanice odjet, že by chtěl ještě do tramvaje nastoupit.

Až jednou budou nástupní ostrůvky na tři a více tramvajových souprav, tak se na těch nástupních ostrůvcích ušlapeme, nebo popadáme pod kola projíždějících aut. Pár mrtvých a třeba se to začne řešit.