Česko roku 2009 - endorfiny se nevyplavily
V místech, které naše bulharská delegátka nazvala“Zlatými pysky“, se dobře přemýšlí. Moře s pravidelností sobě vlastní přilévá svou vodu na zlatou pláž a přesypává zlatý písek jako v přesýpacích hodinách, které odměřují čas našeho bytí (a nebytí).
Přemýšlím o své zemi a vybavuje se mi vzpomínka na mladého člověka, který před několika týdny v pivní zahrádce u pražské Bílé Hory prohlásil, že „historie naší země skončila bitvou na Bílé Hoře, to ostatní už jsou jen samá hovna“.
Neměla jsem dosud čas o té větě přemýšlet, ale zůstala mi v hlavě uložená k dalšímu zpracování. Dnes se mi ta věta vybavila a já se ptám sama sebe, jestli má ten mladík právo naši zemi takto soudit.
Netroufám si posuzovat českou historii od roku 1620, chci se jen zamyslet nad tím, co jsem sama zažila. Narodila jsem se v padesátých letech v době, kdy ve společnosti bylo již veseleji, ale ještě spousty lidí trávily život v komunistických kriminálech. Mnohdy ani pořádně nechápaly, proč. Naše republika se pozvolna stávala další sovětskou republikou a většina lidí se z toho radovala. Určitě bylo skvělé žít v míru a bez války, ale doby, kdy si národ uvědomoval, že máme na víc, se již připravovaly. Přišly s novou generací, která už nepamatovala válku a s mou pubertou a já jsem vnímala radost z těch dob zejména díky nadšení rodičů, jak už to v tomto věku bývá. S mou první menstruací se však do země dostavily i vojska varšavské smlouvy. Jejich přítomnost na náměstí našeho - kdysi američany osvobozeného městečka jsme my puberťáci prožívali jako happening a příležitost k veselí a vtipkování. Hloubku této tragédie jsem si nedokázala uvědomit ani při pohledu na plačící rodiče. Význam slova „dočasně“ jsem pochopila až mnohem později.
V roce 1989 jsem však i se svými malými dětmi stála před tribunou v Praze na Letné, kde jsem po dlouhé době viděla opět pana Dubčeka. Naše euforie nebrala konce a dav, který se zmítal v hysterickém nadšení z historických změn, tehdy úplně nechápal, že když se něco boří, bude se muset zase stavět. A stavba dá hodně práce i odříkání. Bylo to tak dobře, protože se znalostí všeho, čím bude muset naše země po roce 1989 projít, by ten dav na Letnou nikdy nepřišel.
Je srpen roku 2009. Těch uplynulých dvacet let budeme na podzim hodnotit a známkovat. Pro vysvědčení půjdeme s obavami. Možná bychom měli dostat šanci udělat z některých předmětů reparát. Možná však, že by naše generace měla z té školy konečně vypadnout a pustit tam ty mladé. Budou se sice učit – nejprve písmenka, slabiky, celá slova, ale půjde jim to rychle a možná začnou psát úspěšnější kapitoly naší historie. Až pochopí, že jim jejich tatíci projedli budoucnost, přestanou brát život jako jeden happening, na který se svolají po sítích internetu, a uvědomí si, že i někteří my starší na ně netrpělivě čekáme. Možná by měl do té školy nastoupit i ten mladík z hospůdky na Bílé Hoře…
Na Zlatých pyscích slunce zapadá tam, kde je můj domov. Přemýšlím o tom, jestli budu mít v penzi peníze aspoň na tu polopenzi v bulharském hotelu. Studenou sprchou ochlazuji svou přehřátou hlavu i celé tělo. Z kalhotek se mi vysypala zrníčka zlatého písku…
Zlaté písky, srpen 2009
Eva Klokočníková
Wintonovy děti nebyly jen Wintonovy
Na plátně právě vrcholí film "Jeden život" o hrdinovi Nicholasi Wintonovi, který těsně před válkou zachránil 669 převážně židovských dětí, které by jinak válku nepřežily. Byl to ale jediný hrdina tohoto příběhu?
Eva Klokočníková
Tancuj, Mariane
Konečně je zase masopustní veselí. Doba, kdy skončil předvánoční půst a předvelikonční ještě nezačal. Teď je dle tradice dovoleno hodovat, tancovat, veselit se a radovat ze života. Teď je čas pořádat večírky až do božího rána...
Eva Klokočníková
Zpověď páně ministra
"Přijď, Duše Svatý, a pomoz mi, abych hříchy své náležitě poznal, srdečně jich litoval, upřímně se z nich vyzpovídal a doopravdy se polepšil...“
Eva Klokočníková
A co je to vlastně za lidi na tom ministerstvu?
Tak jsme se dozvěděli, jak to chodí na jednom českém ministerstvu: oslavuje se přímo na pracovišti, paří se klidně do půlnoci. No, nakonec nás daňové poplatníky to vyjde levněji, než kdyby oslava proběhla někde v "Alcrónu".
Eva Klokočníková
O koronavirovém čase
Dnes kdekdo hodnotí, jak trávil čas, co dělal, jak žil v době, kdy nám koronavirus promazal naše roky předem zaplněné diáře a věnoval nám kousek jiného života. Nebyl to marný a ztracený čas a díky za něj.
Eva Klokočníková
Byla jsem dnes v Kateřinské zahradě
Vlastně - byla jsem u ní, dovnitř jsem se nedostala. Na chodníku za zavřenými vraty zahrady zůstalo stát ještě asi 300 starých lidí nad 60 let, kteří měli být v minulých týdnech doma, protože jsou nemocí Covid 19 nejvíce ohrožení.
Eva Klokočníková
Moje vzpomínková mapa
Hygienici vytvořili první vzpomínkovou mapu, která má ukázat všechna místa, kde se nakažený člověk vyskytoval několik dní před potvrzením jeho pozitivního výsledku testu, což umožní odhalit lidi, kteří mohli být nemocným nakaženi.
Eva Klokočníková
Sorry, pane premiére
Velikonoce si užívám jen v nejbližším rodinném kruhu. Dodržuji platná pravidla. Nosím roušku a dodržuji rozestupy. Zkrátka, chovám se odpovědně, protože pandemie není reality schow, kterou můžeme vypnout, když nás přestane bavit.
Eva Klokočníková
Návrat k normálu? Doufám, že už nikdy!
Když se v lednu začaly objevovat první reportáže z Číny, ukazující na nevyhovující hygienické podmínky, v jakých lidé v Číně žijí, napsala jsem si na lísteček seznam hygienicky nevyhovujících skutečností v zemi uprostřed Evropy:
Eva Klokočníková
Letošní velikonoce budou zásadně jiné - mělo by to tak být
Zásadně jiný bude i První máj, líbat se pod rozkvetlým stromem bude zakázáno a to i "jen po dvou". Uschneme. Politické strany oslaví Svátek práce na sociálních sítích, případně s mávátky, ale pouze ve dvojicích.
Eva Klokočníková
Příběh trochu o něčem jiném, než počtu nakažených v ČR
Sedím u počítače ve své "domácí kanceláři" a v "polední přestávce" do sebe nechávám vstupovat všechny ty hrůzné zprávy z internetu. Před týdnem byl v naší zemi vyhlášen nouzový stav.
Eva Klokočníková
"Jsem pylový alergik, nechci do karantény!",
křičela a bránila se hysterickému davu lidí a policii, kterou kdosi z přítomných přivolal. Snažila se otevřít kabelku, v které měla antialergické léky a pohotovostní balíček pro případ dušení, kabelka však zmizela v šílícím davu.
Eva Klokočníková
Nohy křížem
Zkřížené nohy dle porozumění řeči těla znamenají nesouhlas, obranný postoj či poddajnost. Dle mého názoru však znamenají spíše signál neodkladné potřeby najít záchod - pokud tedy právě nejsme uprostřed lesa...
Eva Klokočníková
Policie Stromovka
Půjdete dnes s dětmi na procházku do parku? Budou dnes plné lidí, čeká nás zase horký jarní den. Vězte, že zdánlivá pohoda v parku se může rychle změnit ve scénu připomínající kriminální seriál.
Eva Klokočníková
Bajka o Velkém Volovi a houkající sově
V každém společenství si jeho členové volí svého zástupce, který bývá nejschopnějším a nejzkušenějším členem dané tlupy. A tak Šmoulové mají svého taťku Šmoulu, Vontové ze Stínadel zase Velkého Vonta. A volům vládne Velký Vůl.
Eva Klokočníková
Jak šel pejsek s kočičkou k volbám
Když ještě pejsek a kočička spolu hospodařili a měli ještě svůj domeček a vedli si v něm své hospodářství, napadlo pejska, že by taky měli jít s kočičkou k volbám, protože lidi přece taky chodí k volbám.
Eva Klokočníková
Marta Kubišová na Hrad!
Dnes oslaví svým posledním koncertem v Českých Budějovicích zpěvačka Marta Kubišová své 75. narozeniny. Prý se u žen nemá zveřejňovat jejich věk. U paní Marty je nutné udělat výjimku - protože toto číslo by nikdo nehádal...
Eva Klokočníková
Děti zpět do lavic, babičky zpět na lavičky
Devět týdnů letních prázdnin vyčerpává babičky, které často nad své fyzické i finanční možnosti přijmou roli vychovatelek, pečovatelek, kuchařek, zásobovaček a hlavně přijmou svá vnoučata ve své jinak poklidné domácnosti.
Eva Klokočníková
Pomýlená země
Příští rok si připomeneme již padesáté výročí našeho osvobození od kontrarevoluce. Děly se tehdy divné věci. Život šel pak dál jakousi dlouhou cestou necestou, na jejímž konci byl nový začátek...
Eva Klokočníková
Vejce a my - aneb nedělejte z nás blbce!
Zpráva o prodeji toxických vajec v Německu mě zaujala. Nejen proto, že mám ráda vejce ve všech možných úpravách, ale i z profesních důvodů, tedy - ne že bych se cítila býti slepicí...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 338
- Celková karma 13,33
- Průměrná čtenost 2888x
Get Your Own Real Time Visitor Map!