Jak jsme (zase po čtvrt století) malovali (byt)
"Drrrrrrrrrrrrrrr. drrrrrrrrrrrrrrrrr", zvoní zvonek u dveří, "dobrý den, malíř!", ozve se ve sluchátku domovního telefonu, mrknu na hodiny, no jo, je přesně sedm a já jsem ještě v pyžamu. Hodím na sebe rychle tepláky a mažu po schodech otevřít.
V hlavě mi letí údiv nad tím, že malíř, který měl přijít v sedm, přichází v sedm. S tím jsem tedy vážně nepočítala!
Otevírám hlavní dveře domu, venku stojí mladík se štaflemi a podává mi ruku:
"Dobrý den, mladá paní, jmenuji se Horák a mám u vás dnes malovat."
"Dobrý den, tak pojďte dál, pomůžu vám něco nahoru, bydlím až ve třetím patře a výtah nemáme."
"V žádném případě, paní, to je moje práce, nanosím si věci sám. Jen mi nechte odemčeno, mám ještě plné auto."
Jdu tedy nahoru a mezi tím, co malíř tahá věci po schodech, připravuji kávu a něco k snědku.
"Díky, kávu nepiju", odmítá malíř. "Snídal jsem a opravdu nic nepotřebuji".
"Přišel jste přesně a já ještě nemám všechno na malování připravené. Musím ještě přikrýt nějaký nábytek a podlahu..."
"To nevadí, udělám to sám, nebojte, nenacákám. A pokud někde ucáknu, tak to po sobě utřu, nebojte, ani nepoznáte, že se malovalo".
"Promiňte, že se vás ptám, říkal jste, že se jmenujete Horák. U nás kdysi asi před čtvrt stoletím maloval malíř a taky se jmenoval Horák. Maloval u OPBH, to vy už asi ani nevíte, co je, objednávali jsme vždycky termín malování půl roku dopředu, aby na nás vyšla řada. Stála jsem tam vždycky od šesti od rána frontu, aby si moji objednávku zapsali."
"Jo, paní, to byl můj otec. Ten už nemaluje, je v důchodu. Tak jak to budete chtít ten pokoj vymalovat?"
Malíř namíchal barvy a pustil se do práce.
Pozoruji ho při práci na štaflích a vidím jeho otce jako včera:
- přišel o hodinu později než měl, v poledne bylo všech deset lahvových piv vypito a běžela jsem se džbánkem Na Zátiší. Okna i podlaha zacákaná od jakési pumpičky, kterou stříkal barvu na strop a stěny, že jsem uklízela dva dny. Na jeho přání posloucháme všichni celý den stanici Hvězda (dnešní Radiožurnál). ("To víte, paninko, hezky tam hrajou a já ticho nemám rád".) "Svačinku a hlavně to pivíčko, to musí každý malíř mít." A ty manželovy pantofle, které omylem odnesl, protože měli tehdy všichni chlapi stejné - hnědé se dvěma pásky - nám nikdy nevrátil.
"Nedáte si svačinku, pane Horáku?"
"Ne ne, já nic nejím, dokud není hotovo. Až bude natřeno a bude to schnout, sním si chleba, co mám z domova. "
"A dáte si pivečko?"
"V žádném případě, při práci pít alkohol nesmíme, piju jen minerálku."
Tak jsem zvědavá, kdo sní ten hrnec guláše a vypije všechny ty lahváče v lednici!
xxx
"Tak, a je hotovo. Sundám ještě ty fólie, a pak vám pomůžu dát nábytek na místo, ať se s tím nedřete sama. "
"Tak moc děkuji. "
xxx
"Neděkujte pořád, vždyť dělám jen svou práci, a pokud již opravdu nechcete nic pomoct, tam mi tady podepište výkaz práce a já půjdu".
"Já vám to nebudu hned platit?"
"No jistě že ne, já přece nebudu nosit peníze po kapsách. Dostanete poštou fakturu, které bude odpovídat cenové nabídce, kterou jste dostala od vedoucího E-mailem včetně DPH."
"Aha, tak ještě jednou děkuju", stojím ve dveřích s otevřenou pusou.
"Jojo, a nezapomeňte, příště už musíte škrabat, mladá paní, jinak vám to nebude držet. Nashledanou".
Za chlapcem zapadly dveře a já jsem jen litovala, že jsem zapomněla pozdravovat tatínka. Má moc šikovného kluka.
Máme moc šikovné děti!
Naštěstí jsou lepší, než jsme mohli být my.
Eva Klokočníková
Wintonovy děti nebyly jen Wintonovy
Na plátně právě vrcholí film "Jeden život" o hrdinovi Nicholasi Wintonovi, který těsně před válkou zachránil 669 převážně židovských dětí, které by jinak válku nepřežily. Byl to ale jediný hrdina tohoto příběhu?
Eva Klokočníková
Tancuj, Mariane
Konečně je zase masopustní veselí. Doba, kdy skončil předvánoční půst a předvelikonční ještě nezačal. Teď je dle tradice dovoleno hodovat, tancovat, veselit se a radovat ze života. Teď je čas pořádat večírky až do božího rána...
Eva Klokočníková
Zpověď páně ministra
"Přijď, Duše Svatý, a pomoz mi, abych hříchy své náležitě poznal, srdečně jich litoval, upřímně se z nich vyzpovídal a doopravdy se polepšil...“
Eva Klokočníková
A co je to vlastně za lidi na tom ministerstvu?
Tak jsme se dozvěděli, jak to chodí na jednom českém ministerstvu: oslavuje se přímo na pracovišti, paří se klidně do půlnoci. No, nakonec nás daňové poplatníky to vyjde levněji, než kdyby oslava proběhla někde v "Alcrónu".
Eva Klokočníková
O koronavirovém čase
Dnes kdekdo hodnotí, jak trávil čas, co dělal, jak žil v době, kdy nám koronavirus promazal naše roky předem zaplněné diáře a věnoval nám kousek jiného života. Nebyl to marný a ztracený čas a díky za něj.
Eva Klokočníková
Byla jsem dnes v Kateřinské zahradě
Vlastně - byla jsem u ní, dovnitř jsem se nedostala. Na chodníku za zavřenými vraty zahrady zůstalo stát ještě asi 300 starých lidí nad 60 let, kteří měli být v minulých týdnech doma, protože jsou nemocí Covid 19 nejvíce ohrožení.
Eva Klokočníková
Moje vzpomínková mapa
Hygienici vytvořili první vzpomínkovou mapu, která má ukázat všechna místa, kde se nakažený člověk vyskytoval několik dní před potvrzením jeho pozitivního výsledku testu, což umožní odhalit lidi, kteří mohli být nemocným nakaženi.
Eva Klokočníková
Sorry, pane premiére
Velikonoce si užívám jen v nejbližším rodinném kruhu. Dodržuji platná pravidla. Nosím roušku a dodržuji rozestupy. Zkrátka, chovám se odpovědně, protože pandemie není reality schow, kterou můžeme vypnout, když nás přestane bavit.
Eva Klokočníková
Návrat k normálu? Doufám, že už nikdy!
Když se v lednu začaly objevovat první reportáže z Číny, ukazující na nevyhovující hygienické podmínky, v jakých lidé v Číně žijí, napsala jsem si na lísteček seznam hygienicky nevyhovujících skutečností v zemi uprostřed Evropy:
Eva Klokočníková
Letošní velikonoce budou zásadně jiné - mělo by to tak být
Zásadně jiný bude i První máj, líbat se pod rozkvetlým stromem bude zakázáno a to i "jen po dvou". Uschneme. Politické strany oslaví Svátek práce na sociálních sítích, případně s mávátky, ale pouze ve dvojicích.
Eva Klokočníková
Příběh trochu o něčem jiném, než počtu nakažených v ČR
Sedím u počítače ve své "domácí kanceláři" a v "polední přestávce" do sebe nechávám vstupovat všechny ty hrůzné zprávy z internetu. Před týdnem byl v naší zemi vyhlášen nouzový stav.
Eva Klokočníková
"Jsem pylový alergik, nechci do karantény!",
křičela a bránila se hysterickému davu lidí a policii, kterou kdosi z přítomných přivolal. Snažila se otevřít kabelku, v které měla antialergické léky a pohotovostní balíček pro případ dušení, kabelka však zmizela v šílícím davu.
Eva Klokočníková
Nohy křížem
Zkřížené nohy dle porozumění řeči těla znamenají nesouhlas, obranný postoj či poddajnost. Dle mého názoru však znamenají spíše signál neodkladné potřeby najít záchod - pokud tedy právě nejsme uprostřed lesa...
Eva Klokočníková
Policie Stromovka
Půjdete dnes s dětmi na procházku do parku? Budou dnes plné lidí, čeká nás zase horký jarní den. Vězte, že zdánlivá pohoda v parku se může rychle změnit ve scénu připomínající kriminální seriál.
Eva Klokočníková
Bajka o Velkém Volovi a houkající sově
V každém společenství si jeho členové volí svého zástupce, který bývá nejschopnějším a nejzkušenějším členem dané tlupy. A tak Šmoulové mají svého taťku Šmoulu, Vontové ze Stínadel zase Velkého Vonta. A volům vládne Velký Vůl.
Eva Klokočníková
Jak šel pejsek s kočičkou k volbám
Když ještě pejsek a kočička spolu hospodařili a měli ještě svůj domeček a vedli si v něm své hospodářství, napadlo pejska, že by taky měli jít s kočičkou k volbám, protože lidi přece taky chodí k volbám.
Eva Klokočníková
Marta Kubišová na Hrad!
Dnes oslaví svým posledním koncertem v Českých Budějovicích zpěvačka Marta Kubišová své 75. narozeniny. Prý se u žen nemá zveřejňovat jejich věk. U paní Marty je nutné udělat výjimku - protože toto číslo by nikdo nehádal...
Eva Klokočníková
Děti zpět do lavic, babičky zpět na lavičky
Devět týdnů letních prázdnin vyčerpává babičky, které často nad své fyzické i finanční možnosti přijmou roli vychovatelek, pečovatelek, kuchařek, zásobovaček a hlavně přijmou svá vnoučata ve své jinak poklidné domácnosti.
Eva Klokočníková
Pomýlená země
Příští rok si připomeneme již padesáté výročí našeho osvobození od kontrarevoluce. Děly se tehdy divné věci. Život šel pak dál jakousi dlouhou cestou necestou, na jejímž konci byl nový začátek...
Eva Klokočníková
Vejce a my - aneb nedělejte z nás blbce!
Zpráva o prodeji toxických vajec v Německu mě zaujala. Nejen proto, že mám ráda vejce ve všech možných úpravách, ale i z profesních důvodů, tedy - ne že bych se cítila býti slepicí...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 338
- Celková karma 13,33
- Průměrná čtenost 2888x
Get Your Own Real Time Visitor Map!