Nechte maličkých ještě užívat prázdnin
Dívám se na kalendář, jestli jsem se náhodou nespletla...
Jako "oboustranně" učitelské dítě jsem se svými rodiči prožívala začátek školního roku již mnohem dříve, než bylo v kalendáři prvního září. S tímto "postižením" jsem přistupovala ke svým školním povinnostem zodpovědněji, něž moji spolužáci. Již začátkem srpna jsem tvořila seznam všeho, co budu do dalšího ročníku svého studia potřebovat, luxovala jsem svou aktovku, která do té doby odpočívala v koutě dětského pokoje. Rovnala jsem tužky a plnicí pera v penále, později již přibyla i propisovací tužka z Tuzexu, která však z penálu zmizela hned první týden nového školního roku.
A pak učebnice - vydalo je Státní pedagogické nakladatelství v Praze, byly schválené ministerstvem školství, aby neobsahovaly něco, co se dítka neměla dozvědět. Děti si je předávaly z ročníku do ročníku a musely vydržet nejméně čtyři roky. Na poslední stránce mívaly tabulku, která obsahovala Záznam o použití učebnice - jméno žáka, školní rok, stav učebnice na začátku a na konci školního roku. Učebnice stávaly kolem deseti korun. Tak tyhle učebnice jsem si s láskou prohlížela již během prázdnin, gumovala jsem nevhodné vpisky, hnědou lepicí páskou, která se musela olíznout, jsem lepila natržení stránky i vazby. Ještě dnes cítím na jazyku tu chuť lepidla. Začátkem srpna bývaly mé učebnice zabalené a vzorně podepsané.
Ale ty "normální" děti - nestojí o neustálé připomínání, že prázdniny utíkají rychleji než školní rok. Děsí je hromady sešitů v obchodních domech a odvracejí tvář, když vidí mávající obchodníky s učebnicemi a školními batohy. Prostě - chtějí mít prázdninový klid co nejdéle to půjde. Dítko školou povinné totiž dovede to, co my, zblblí svými povinnostmi a odpovědnostmi, neumíme: hrát si.
Dokonce jsem minulý týden četla na výkladní skříni jednoho papírnictví v centru Prahy, že dětem připraví všechny jejich školní pomůcky dle doneseného seznamu a učebnice jim v obchodě sami zabalí. Do školy už, milé děti, budete ale muset ale chodit samy. Kde jsou ty časy, kdy Barunka Božena Němcová chodila do školy s černou tabulkou a křídou, aby si mohla zapisovat vše, co jí ve škole zaujalo. Ještě ji mají v České Skalici v Barunčině škole vystavenou (tu tabulku).
Dnešní školy možná jednou úplně zaniknou. Výuka bude probíhat prostřednictvím internetu, děti budou sedět doma u obrazovek, zkoušky budou probíhat pomocí interaktivních dotazníků. Dnešní tablety budou děti vnímat podobně, jako já před mnoha lety tu Barunčinu tabulku.
Nechme však děti ještě odpočívat. Je teprve 1. srpna a před nimi je dalších 31 dní, kdy se mohou učit životem. V závěru svého života totiž zjistí, že to, co se dozvěděly a naučily na prázdninách, byl ta nejlepší škola.
Eva Klokočníková
Wintonovy děti nebyly jen Wintonovy
Na plátně právě vrcholí film "Jeden život" o hrdinovi Nicholasi Wintonovi, který těsně před válkou zachránil 669 převážně židovských dětí, které by jinak válku nepřežily. Byl to ale jediný hrdina tohoto příběhu?
Eva Klokočníková
Tancuj, Mariane
Konečně je zase masopustní veselí. Doba, kdy skončil předvánoční půst a předvelikonční ještě nezačal. Teď je dle tradice dovoleno hodovat, tancovat, veselit se a radovat ze života. Teď je čas pořádat večírky až do božího rána...
Eva Klokočníková
Zpověď páně ministra
"Přijď, Duše Svatý, a pomoz mi, abych hříchy své náležitě poznal, srdečně jich litoval, upřímně se z nich vyzpovídal a doopravdy se polepšil...“
Eva Klokočníková
A co je to vlastně za lidi na tom ministerstvu?
Tak jsme se dozvěděli, jak to chodí na jednom českém ministerstvu: oslavuje se přímo na pracovišti, paří se klidně do půlnoci. No, nakonec nás daňové poplatníky to vyjde levněji, než kdyby oslava proběhla někde v "Alcrónu".
Eva Klokočníková
O koronavirovém čase
Dnes kdekdo hodnotí, jak trávil čas, co dělal, jak žil v době, kdy nám koronavirus promazal naše roky předem zaplněné diáře a věnoval nám kousek jiného života. Nebyl to marný a ztracený čas a díky za něj.
Eva Klokočníková
Byla jsem dnes v Kateřinské zahradě
Vlastně - byla jsem u ní, dovnitř jsem se nedostala. Na chodníku za zavřenými vraty zahrady zůstalo stát ještě asi 300 starých lidí nad 60 let, kteří měli být v minulých týdnech doma, protože jsou nemocí Covid 19 nejvíce ohrožení.
Eva Klokočníková
Moje vzpomínková mapa
Hygienici vytvořili první vzpomínkovou mapu, která má ukázat všechna místa, kde se nakažený člověk vyskytoval několik dní před potvrzením jeho pozitivního výsledku testu, což umožní odhalit lidi, kteří mohli být nemocným nakaženi.
Eva Klokočníková
Sorry, pane premiére
Velikonoce si užívám jen v nejbližším rodinném kruhu. Dodržuji platná pravidla. Nosím roušku a dodržuji rozestupy. Zkrátka, chovám se odpovědně, protože pandemie není reality schow, kterou můžeme vypnout, když nás přestane bavit.
Eva Klokočníková
Návrat k normálu? Doufám, že už nikdy!
Když se v lednu začaly objevovat první reportáže z Číny, ukazující na nevyhovující hygienické podmínky, v jakých lidé v Číně žijí, napsala jsem si na lísteček seznam hygienicky nevyhovujících skutečností v zemi uprostřed Evropy:
Eva Klokočníková
Letošní velikonoce budou zásadně jiné - mělo by to tak být
Zásadně jiný bude i První máj, líbat se pod rozkvetlým stromem bude zakázáno a to i "jen po dvou". Uschneme. Politické strany oslaví Svátek práce na sociálních sítích, případně s mávátky, ale pouze ve dvojicích.
Eva Klokočníková
Příběh trochu o něčem jiném, než počtu nakažených v ČR
Sedím u počítače ve své "domácí kanceláři" a v "polední přestávce" do sebe nechávám vstupovat všechny ty hrůzné zprávy z internetu. Před týdnem byl v naší zemi vyhlášen nouzový stav.
Eva Klokočníková
"Jsem pylový alergik, nechci do karantény!",
křičela a bránila se hysterickému davu lidí a policii, kterou kdosi z přítomných přivolal. Snažila se otevřít kabelku, v které měla antialergické léky a pohotovostní balíček pro případ dušení, kabelka však zmizela v šílícím davu.
Eva Klokočníková
Nohy křížem
Zkřížené nohy dle porozumění řeči těla znamenají nesouhlas, obranný postoj či poddajnost. Dle mého názoru však znamenají spíše signál neodkladné potřeby najít záchod - pokud tedy právě nejsme uprostřed lesa...
Eva Klokočníková
Policie Stromovka
Půjdete dnes s dětmi na procházku do parku? Budou dnes plné lidí, čeká nás zase horký jarní den. Vězte, že zdánlivá pohoda v parku se může rychle změnit ve scénu připomínající kriminální seriál.
Eva Klokočníková
Bajka o Velkém Volovi a houkající sově
V každém společenství si jeho členové volí svého zástupce, který bývá nejschopnějším a nejzkušenějším členem dané tlupy. A tak Šmoulové mají svého taťku Šmoulu, Vontové ze Stínadel zase Velkého Vonta. A volům vládne Velký Vůl.
Eva Klokočníková
Jak šel pejsek s kočičkou k volbám
Když ještě pejsek a kočička spolu hospodařili a měli ještě svůj domeček a vedli si v něm své hospodářství, napadlo pejska, že by taky měli jít s kočičkou k volbám, protože lidi přece taky chodí k volbám.
Eva Klokočníková
Marta Kubišová na Hrad!
Dnes oslaví svým posledním koncertem v Českých Budějovicích zpěvačka Marta Kubišová své 75. narozeniny. Prý se u žen nemá zveřejňovat jejich věk. U paní Marty je nutné udělat výjimku - protože toto číslo by nikdo nehádal...
Eva Klokočníková
Děti zpět do lavic, babičky zpět na lavičky
Devět týdnů letních prázdnin vyčerpává babičky, které často nad své fyzické i finanční možnosti přijmou roli vychovatelek, pečovatelek, kuchařek, zásobovaček a hlavně přijmou svá vnoučata ve své jinak poklidné domácnosti.
Eva Klokočníková
Pomýlená země
Příští rok si připomeneme již padesáté výročí našeho osvobození od kontrarevoluce. Děly se tehdy divné věci. Život šel pak dál jakousi dlouhou cestou necestou, na jejímž konci byl nový začátek...
Eva Klokočníková
Vejce a my - aneb nedělejte z nás blbce!
Zpráva o prodeji toxických vajec v Německu mě zaujala. Nejen proto, že mám ráda vejce ve všech možných úpravách, ale i z profesních důvodů, tedy - ne že bych se cítila býti slepicí...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 338
- Celková karma 13,33
- Průměrná čtenost 2888x
Get Your Own Real Time Visitor Map!