Dnes je 1.srpna. Měsíc prázdnin utekl a na mě hned po ránu vyskočila na internetu reklama jednoho snaživého obchodníka: "Hola, hola, škola volá, 75% sleva na všechno..."
Dívám se na kalendář, jestli jsem se náhodou nespletla...
Jako "oboustranně" učitelské dítě jsem se svými rodiči prožívala začátek školního roku již mnohem dříve, než bylo v kalendáři prvního září. S tímto "postižením" jsem přistupovala ke svým školním povinnostem zodpovědněji, něž moji spolužáci. Již začátkem srpna jsem tvořila seznam všeho, co budu do dalšího ročníku svého studia potřebovat, luxovala jsem svou aktovku, která do té doby odpočívala v koutě dětského pokoje. Rovnala jsem tužky a plnicí pera v penále, později již přibyla i propisovací tužka z Tuzexu, která však z penálu zmizela hned první týden nového školního roku.
A pak učebnice - vydalo je Státní pedagogické nakladatelství v Praze, byly schválené ministerstvem školství, aby neobsahovaly něco, co se dítka neměla dozvědět. Děti si je předávaly z ročníku do ročníku a musely vydržet nejméně čtyři roky. Na poslední stránce mívaly tabulku, která obsahovala Záznam o použití učebnice - jméno žáka, školní rok, stav učebnice na začátku a na konci školního roku. Učebnice stávaly kolem deseti korun. Tak tyhle učebnice jsem si s láskou prohlížela již během prázdnin, gumovala jsem nevhodné vpisky, hnědou lepicí páskou, která se musela olíznout, jsem lepila natržení stránky i vazby. Ještě dnes cítím na jazyku tu chuť lepidla. Začátkem srpna bývaly mé učebnice zabalené a vzorně podepsané.
Ale ty "normální" děti - nestojí o neustálé připomínání, že prázdniny utíkají rychleji než školní rok. Děsí je hromady sešitů v obchodních domech a odvracejí tvář, když vidí mávající obchodníky s učebnicemi a školními batohy. Prostě - chtějí mít prázdninový klid co nejdéle to půjde. Dítko školou povinné totiž dovede to, co my, zblblí svými povinnostmi a odpovědnostmi, neumíme: hrát si.
Dokonce jsem minulý týden četla na výkladní skříni jednoho papírnictví v centru Prahy, že dětem připraví všechny jejich školní pomůcky dle doneseného seznamu a učebnice jim v obchodě sami zabalí. Do školy už, milé děti, budete ale muset ale chodit samy. Kde jsou ty časy, kdy Barunka Božena Němcová chodila do školy s černou tabulkou a křídou, aby si mohla zapisovat vše, co jí ve škole zaujalo. Ještě ji mají v České Skalici v Barunčině škole vystavenou (tu tabulku).
Dnešní školy možná jednou úplně zaniknou. Výuka bude probíhat prostřednictvím internetu, děti budou sedět doma u obrazovek, zkoušky budou probíhat pomocí interaktivních dotazníků. Dnešní tablety budou děti vnímat podobně, jako já před mnoha lety tu Barunčinu tabulku.
Nechme však děti ještě odpočívat. Je teprve 1. srpna a před nimi je dalších 31 dní, kdy se mohou učit životem. V závěru svého života totiž zjistí, že to, co se dozvěděly a naučily na prázdninách, byl ta nejlepší škola.
