Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nahnilé banány

11. 01. 2016 7:23:00
Na popelnici před domem ležel ráno velký trs nahnilých banánů. Zastavila jsem se, ale po krátkém zaváhání jsem pokračovala po chodníku dál. "Přece nebudu vybírat popelnice"!

Občas se mi stává, že úplně obyčejná věc, se kterou se během dne setkám, ve mně vyvolá vzpomínky, kterých se ne a ne zbavit, často vzpomínku na rodiče a jejich život, nebo vzpomínku na život můj, který již také trvá pár desítek let.

A tak třeba právě teď při pohledu na nahnilé banány vzpomenu na tátu, jak stojí nade mnou u jídelního stolu a říká, že musím dojíst nejdříve oběd, abych si mohla jít zase hrát. "A budeš tady sedět tak dlouho, dokud to nesníš, nebo ti to nacpu do krku sám", vyhrožoval. Dnes by bylo jeho jednání asi předmětem rozboru několika psychologů, kteří by možná doporučili dohled sociálky nad naší rodinou.

Ony by ale "soudružky Zubaté" jistě nevěděly to, co jsem věděla já: můj tatínek prožil druhou světovou válku a jako jeden ze tří synů své velmi záhy ovdovělé matky docela dobře věděl, jakou cenu jídlo má. Banán tehdy určitě neznal - možná tak z nějaké obrázkové knihy nebo encyklopedie. Asi by se tehdy díval na banán jako já na všelijaké ty exotické druhy ovoce, které lze dnes bez problémů koupit.

Já už jsem na tom jako dítko školou povinné v šedesátých létech byla trochu lépe. Banány, ty jsem milovala a mým největším snem bylo přecpat se banány tak, abych je už nemohla ani vidět. Však jsem také na každé narozeniny a svátek dostávala od rodičů trs banánů, který jsem si mohla dát za okno a sníst si ho úplně sama. A tak jsem si každý den uloupla jeden banán, pomalu jsem ho oloupala, abych vychutnala jeho vůni a ukusovala jsem po malých kousíčkách tu báječnou banánovou hmotu!

A moje děti o čtvrt století později - ty na tom byly ještě lépe - i když jsem pro ně na banány vystála nejednu dlouhatánskou frontu, přece jen se (v Praze) banány občas sehnat daly a děti si na nich mohly pochutnávat.

Moje děti měly vůbec velké štěstí, když se po několika málo letech života v této zemi dočkaly velkých změn ve společnosti, které jim pak dopřály nejen ty banány. Ještě si ale na dřívější nedostatky (nejen banánů) naštěstí pamatují!

Ale co další generace? Budou dávat na popelnice nahnilé trsy banánů (a nejen banánů) nebo si i bez válečných útrap dokáží uvědomit, že mít banán není samozřejmost?

Přemýšlím o trsu nahnilých banánů, který zůstal na popelnici až do druhého dne.

Ne jeden náhodně zkažený banán! Ale hned celý veliký trs nahnilých banánů!

To je zajímavé: jeden nahnilý člověk ve zdravé společnosti mi také nevadí. Ale když je jich hned celý velký trs? Kam s nimi? Vyhodit!

Autor: Eva Klokočníková | pondělí 11.1.2016 7:23 | karma článku: 11.55 | přečteno: 594x


Další články blogera

Eva Klokočníková

Nohy křížem

Zkřížené nohy dle porozumění řeči těla znamenají nesouhlas, obranný postoj či poddajnost. Dle mého názoru však znamenají spíše signál neodkladné potřeby najít záchod - pokud tedy právě nejsme uprostřed lesa...

1.8.2018 v 8:31 | Karma článku: 20.16 | Přečteno: 515 | Diskuse

Eva Klokočníková

Policie Stromovka

Půjdete dnes s dětmi na procházku do parku? Budou dnes plné lidí, čeká nás zase horký jarní den. Vězte, že zdánlivá pohoda v parku se může rychle změnit ve scénu připomínající kriminální seriál.

22.4.2018 v 8:10 | Karma článku: 15.82 | Přečteno: 793 | Diskuse

Eva Klokočníková

Bajka o Velkém Volovi a houkající sově

V každém společenství si jeho členové volí svého zástupce, který bývá nejschopnějším a nejzkušenějším členem dané tlupy. A tak Šmoulové mají svého taťku Šmoulu, Vontové ze Stínadel zase Velkého Vonta. A volům vládne Velký Vůl.

18.3.2018 v 8:10 | Karma článku: 17.33 | Přečteno: 577 | Diskuse

Eva Klokočníková

Jak šel pejsek s kočičkou k volbám

Když ještě pejsek a kočička spolu hospodařili a měli ještě svůj domeček a vedli si v něm své hospodářství, napadlo pejska, že by taky měli jít s kočičkou k volbám, protože lidi přece taky chodí k volbám.

25.1.2018 v 8:06 | Karma článku: 14.46 | Přečteno: 449 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jaroslav Čejka

Sex, lži a video

21. srpna 1968 jsem u rozhlasu nebyl. V té době jsem lepil na podstavec sochy sv. Václava své protestní verše, zatímco mi nad hlavou létaly kulky, které tetovaly fasádu Národního muzea. Odpoledne pak po mně stříleli na Letné.

21.8.2018 v 14:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 |

Ladislav Kroupa

Skončí už někdy ta odporná ruská propaganda?

Tak už je to tady zas. Rusové (nebo mám psát Sověti?) si opět neodpustí překrucovat dějiny. Ještě víc si tím zadělávají na odpor, ba až nenávist, jejíž semínka, či spíše obrovská semena nám tady zasadili 21. srpna 1968.

21.8.2018 v 13:25 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 294 | Diskuse

Šárka Bayerová

Můj srpen. Nejen 68...

V létě památného roku 1968 mi bylo čtrnáct a měla jsem oči navrch hlavy. Už měsíc jsem totiž byla v Peru...

21.8.2018 v 12:39 | Karma článku: 12.21 | Přečteno: 233 | Diskuse

Ladislav Větvička

Slavne vyroči

Kvuliva přichodu vojsk Varšavskeho paktu zapominame na slavne vyroči, na kere byzme zapominat neměli. Dnes je temu pravě 49 let, kdy došlo k jedinemu bojovemu vystoupeni Československe lidove armady v jeji historii.

21.8.2018 v 12:12 | Karma článku: 34.04 | Přečteno: 1184 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Ještě k pracovně lékařským prohlídkám

Téměř sedm tisíc čtenářů se zapojilo do tématu, který jsem původně považovala za relativně okrajový problém; zčásti se v diskusi objevuje demagogie.

21.8.2018 v 11:30 | Karma článku: 8.62 | Přečteno: 528 | Diskuse
Počet článků 326 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2860

Mám ráda kulturu,(ne)zajímá mne politika, fascinuje mne jóga. Mé životní krédo: "Když nejde o život, jde o ho..." Oblíbený citát:" Být trpělivý neznamená dělat někomu vola."





Najdete na iDNES.cz