Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Myslím na tebe, země má, na prahu nového roku

1. 01. 2017 8:14:00
Když je člověk mlád a plný představivosti o světě, do kterého se narodil, a jeho možnosti cestovat jsou omezeny na jeden nebo dva okolní státy, obtížněji si hledá vztah ke své zemi, v které musí žít.

Může ji dokonce považovat za vězení, za velký dvorek kolem věznice, který je obklopen kilometry dlouhého neproniknutelného plotu. Sní si ve své mysli o zemích, kde se žije mnohem šťastněji, kde jsou lidé spokojenější, bohatší, ale i svobodní. Listuje si večer s baterkou pod peřinou v zakázaných cestopisech, hltá stránky knih, v kterých se píše o ráji na zeměkouli - o ráji tam za oceánem, kam se nikdy za svůj život asi nepodívá. Otáčí například listy Valentovy knížky o Nejkrásnější zemi a svou zemi najednou nesnáší, protože je režimem nucen v ní být.

Pak se cosi ve společnosti změní: letadla, v kterých náš hrdina z pod peřiny sedí, míří na všechny strany zeměkoule. A najednou chodí po největších městech světa, najednou stojí u Sochy svobody, jejíž obrázek našel kdesi po amerických vojácích a nalepil si ho do svého dětského památníčku. Najednou se koupe na nejkrásnějších plážích na světě, prohlíží si všechny divy světa, o kterých dosud jen slyšel vyprávět ve škole. Vypraví se dokonce do nejvyšších hor světa a podnikne náročné výstupy, o kterých kdysi snil na vrcholu Gerlachovky.

Už není tím, kdo proklíná kouli na své noze, která mu nedovolí dostat se dál než na pozemek svého rodného domu. A v těch světových metropolích, na těch štítech velehor, na těch nejkrásnějších plážích světa - všude vzpomíná - a co asi v té zemi, kde začal jeho život?

Copak je tam asi nového? Jestlipak už rozkvetly lípy, které dokázaly provonět celou ulici. Jestlipak už dozrálo obilí na těch rodných, širých lánech, o kterých se tak nerad učil ve škole nazpaměť básničku. A jestlipak už letos rostou houby na jeho oblíbené "hřiborostce".

A pak, když letadlo pomalu přistává nad střechami Prahy, tam kde se Vltava tolik klikatí, aby pak spěchala do Labe a dál do vod severního moře, když je již řídicí věž ruzyňského letiště na dohled a v letadle znějí tóny Smetanovy Vltavy, náš hrdina se neubrání dojetí. Tak se rychle raději otočí k okénku a tam spatří tu zem! Tu zem, na kterou obřadně sestoupí po schůdkách přistavených k letadlu a chtěl by ji políbit.

Všude, kde byl, byl rád, ale doma je najednou nejradši. A dnes už chápe, co napsal pan Valenta ve svém rozloučení s Amerikou:

"Nedovedl bych tu žít. Snad prostě pro kořeny, které už nic přervat nedovede, a přerve-li, usmrcuje."

Hodně štěstí v novém roce!

Autor: Eva Klokočníková | neděle 1.1.2017 8:14 | karma článku: 15.00 | přečteno: 362x


Další články blogera

Eva Klokočníková

Nohy křížem

Zkřížené nohy dle porozumění řeči těla znamenají nesouhlas, obranný postoj či poddajnost. Dle mého názoru však znamenají spíše signál neodkladné potřeby najít záchod - pokud tedy právě nejsme uprostřed lesa...

1.8.2018 v 8:31 | Karma článku: 20.16 | Přečteno: 515 | Diskuse

Eva Klokočníková

Policie Stromovka

Půjdete dnes s dětmi na procházku do parku? Budou dnes plné lidí, čeká nás zase horký jarní den. Vězte, že zdánlivá pohoda v parku se může rychle změnit ve scénu připomínající kriminální seriál.

22.4.2018 v 8:10 | Karma článku: 15.82 | Přečteno: 793 | Diskuse

Eva Klokočníková

Bajka o Velkém Volovi a houkající sově

V každém společenství si jeho členové volí svého zástupce, který bývá nejschopnějším a nejzkušenějším členem dané tlupy. A tak Šmoulové mají svého taťku Šmoulu, Vontové ze Stínadel zase Velkého Vonta. A volům vládne Velký Vůl.

18.3.2018 v 8:10 | Karma článku: 17.33 | Přečteno: 577 | Diskuse

Eva Klokočníková

Jak šel pejsek s kočičkou k volbám

Když ještě pejsek a kočička spolu hospodařili a měli ještě svůj domeček a vedli si v něm své hospodářství, napadlo pejska, že by taky měli jít s kočičkou k volbám, protože lidi přece taky chodí k volbám.

25.1.2018 v 8:06 | Karma článku: 14.46 | Přečteno: 449 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jaroslav Čejka

Sex, lži a video

21. srpna 1968 jsem u rozhlasu nebyl. V té době jsem lepil na podstavec sochy sv. Václava své protestní verše, zatímco mi nad hlavou létaly kulky, které tetovaly fasádu Národního muzea. Odpoledne pak po mně stříleli na Letné.

21.8.2018 v 14:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 |

Ladislav Kroupa

Skončí už někdy ta odporná ruská propaganda?

Tak už je to tady zas. Rusové (nebo mám psát Sověti?) si opět neodpustí překrucovat dějiny. Ještě víc si tím zadělávají na odpor, ba až nenávist, jejíž semínka, či spíše obrovská semena nám tady zasadili 21. srpna 1968.

21.8.2018 v 13:25 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 294 | Diskuse

Šárka Bayerová

Můj srpen. Nejen 68...

V létě památného roku 1968 mi bylo čtrnáct a měla jsem oči navrch hlavy. Už měsíc jsem totiž byla v Peru...

21.8.2018 v 12:39 | Karma článku: 12.21 | Přečteno: 233 | Diskuse

Ladislav Větvička

Slavne vyroči

Kvuliva přichodu vojsk Varšavskeho paktu zapominame na slavne vyroči, na kere byzme zapominat neměli. Dnes je temu pravě 49 let, kdy došlo k jedinemu bojovemu vystoupeni Československe lidove armady v jeji historii.

21.8.2018 v 12:12 | Karma článku: 34.04 | Přečteno: 1184 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Ještě k pracovně lékařským prohlídkám

Téměř sedm tisíc čtenářů se zapojilo do tématu, který jsem původně považovala za relativně okrajový problém; zčásti se v diskusi objevuje demagogie.

21.8.2018 v 11:30 | Karma článku: 8.62 | Přečteno: 528 | Diskuse
Počet článků 326 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2860

Mám ráda kulturu,(ne)zajímá mne politika, fascinuje mne jóga. Mé životní krédo: "Když nejde o život, jde o ho..." Oblíbený citát:" Být trpělivý neznamená dělat někomu vola."





Najdete na iDNES.cz