Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pomýlená země

13. 08. 2017 8:00:13
Příští rok si připomeneme již padesáté výročí našeho osvobození od kontrarevoluce. Děly se tehdy divné věci. Život šel pak dál jakousi dlouhou cestou necestou, na jejímž konci byl nový začátek...

Na tom, že babička poslouchala rádio ve čtyři hodin ráno, když slepice vylézaly po žebříčku z kurníku, nebylo nic divného. Vždycky mě tím vzbudila, protože už špatně slyšela. Na svém rádiu měla trvale nastavenu rozhlasovou stanici "Vídeň", která byla nejlépe slyšet právě v tuto dobu. Ve Vídni byla babička před první světovou válkou několik let na službě a každé ráno vybíhala před obchod své tety na Mariahilferstrasse, aby se poklonila císaři pánu, který jel tudy "do práce". Alespoň takto to svým vnoučatům babička vyprávěla. Nebyl divu, že se celý život snažila udržovat s tímto městem kontakt alespoň prostřednictvím rádia, i když císař pán se tam již mnoho let po ulicích neprojížděl.

Dnes jsem ale v ložnici z kuchyně zaslechla i nějakého českého hlasatele a babička střídavě ladila české a rakouské stanice.

"To jsou svině", zaslechla jsem, a tak jsem potichu vylezla ze své postýlky, abych nevzbudila dědečka, který ještě pochrupoval.

V kuchyni seděla babička na rozvrzaném štokrleti s hlavou u rádia a jen mi prstem ukázala, abych byla zticha a pokynula k plotně, kde byla v zelené plechové konvici uvařená káva z Cikorky. Nalila jsem si kávu do plechového hrnku s housaty, dolila jsem hrnek mlékem a z pekáče v troubě jsem si vzala povidlovou buchtu. Byla docela tvrdá, tak jsem ji pomalu ulamovala do kafe tak, jak jsem to vídávala u svého dědy. Pozorovala jsem babičku, která vypadala rozčíleně, a snažila jsem se porozumět tomu, co Rádio Vídeň hlásilo.

"Svině to jsou", řekla znovu babička a nalila si z lahve rumu štamprli. U jejích nohou ležel pes Azor, který zvedl překvapeně hlavu a zase ji položil zpět.

" Měla bys jít ještě spát" řekla babička, "kdoví, co s námi bude..."

Nerozuměla jsem ničemu a myslela jsem si, že ve Vídni zastřelili císaře pána a tudíž babička sprostě nadává.

Když se probudil i děda, seděli s babičkou u rádia a po tvářích jim tekly slzy, které děda utíral do posmrkaného kapesníku. Dědečka jsem viděla plakat jen tehdy, když mi vyprávěl, jak přežil na konci války nálet na Plzeň. Jak měl velké štěstí, že na něj spadly tlakovou vlnou vyvrácené dveře, protože jinak byli všichni ostatní ve sklepě hotelu Continental, kde pracoval, úplně mrtví.

Napadlo mi, že se stalo něco hrozného a že bude zase válka. Děda pak vytáhl z kůlny starý dětský kočárek, se kterým s babičkou jezdívali do trhu prodávat i nakupovat, a jeli jsme do Jednoty. Babička skládala do kočárku pytlíky rýže pro slepice, pytlíky soli, která je nad zlato, mouku na povidlové buchty, cukr, tři čtvrtky másla, Cikorku.

"A co koupíme Azorovi do zásoby?", ptala jsem se. Babička mi odpověděla: "Toho asi zařízneme".

Dostala jsem velký strach a nerozuměla jsem ničemu, co se kolem mě dělo. Doma jsme všechny potraviny vyskládali do velké skříně v maštali. Když jsme jeli do konzumu potřetí, byl už úplně prázdný. Babička s dědou seděli celý den u rádia a já jsem si vylezla na půdu, vytáhla jsem si krabici s věcmi po mámě a našla jsem v ní vojenské hadrové nášivky s velkým Indiánem, které nosili naši osvoboditelé, jak mi říkávala babička. Říkala jsem si, že když bude válka, oni určitě zase přijedou a přivezou s sebou i opravdové Indiány, vždyť Vinnetou byl tak čestný a statečný!

K večeru přijel tatínek a řekl, abych si zabalila věci do kufříku, že pojedu domů. Divila jsem se, protože do konce prázdnin ještě zbýval více než týden, ale babička souhlasila:

"Jojo, jen ji raději odvez. Jestli se Amerikáni naserou, tak bude zle. Tohle si přece nemůžou nechat líbit? Vždyť tady Rusáci nikdy nebyli!"

Cestou domů, jsme po silnic potkávali tanky a já jsem se tatínka zeptala: "Tati, to jsou ti Amerikáni"?

Tatínek neodpověděl a za volantem celou cestu pofňukával. Říkal jen, že možná bude opravdu válka a já jsem vůbec nerozuměla, proč? Tiše jsem se modlila "Andělíčku ,můj strážníčku", jak mě to učila babička, a v ruce jsem svírala odznáček s hlavou Indiána...

Byla jsem ráda, že válka nakonec nebyla a všechno bylo zase "normální", jako dřív. Amerikáni se nenaštvali, nepřijeli a nechali nás v tom...

Autor: Eva Klokočníková | neděle 13.8.2017 8:00 | karma článku: 16.91 | přečteno: 612x


Další články blogera

Eva Klokočníková

Nohy křížem

Zkřížené nohy dle porozumění řeči těla znamenají nesouhlas, obranný postoj či poddajnost. Dle mého názoru však znamenají spíše signál neodkladné potřeby najít záchod - pokud tedy právě nejsme uprostřed lesa...

1.8.2018 v 8:31 | Karma článku: 20.16 | Přečteno: 515 | Diskuse

Eva Klokočníková

Policie Stromovka

Půjdete dnes s dětmi na procházku do parku? Budou dnes plné lidí, čeká nás zase horký jarní den. Vězte, že zdánlivá pohoda v parku se může rychle změnit ve scénu připomínající kriminální seriál.

22.4.2018 v 8:10 | Karma článku: 15.82 | Přečteno: 793 | Diskuse

Eva Klokočníková

Bajka o Velkém Volovi a houkající sově

V každém společenství si jeho členové volí svého zástupce, který bývá nejschopnějším a nejzkušenějším členem dané tlupy. A tak Šmoulové mají svého taťku Šmoulu, Vontové ze Stínadel zase Velkého Vonta. A volům vládne Velký Vůl.

18.3.2018 v 8:10 | Karma článku: 17.33 | Přečteno: 577 | Diskuse

Eva Klokočníková

Jak šel pejsek s kočičkou k volbám

Když ještě pejsek a kočička spolu hospodařili a měli ještě svůj domeček a vedli si v něm své hospodářství, napadlo pejska, že by taky měli jít s kočičkou k volbám, protože lidi přece taky chodí k volbám.

25.1.2018 v 8:06 | Karma článku: 14.46 | Přečteno: 449 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jiří A. Novotný

Dnes 50 let od Ruské okupace naší země. A na hradě ticho.

Na hradě odporné ticho. Jen další důkaz, že Zeman je ostudou této země. „Děkuji“ všem jeho voličům i příznivcům, a rovněž i voličům stíhaného STBáka Babiše, o komunistech nemluvě.

21.8.2018 v 10:57 | Karma článku: 16.86 | Přečteno: 250 | Diskuse

Vítězslav Kremlík

Jsou američtí novináři "nepřátelé lidu", jak tvrdí Trump?

Trump označuje americké novináře za „nepřítele lidu“. Stovky amerických novin nyní společně publikovaly protestní úvodník. Prý nejsou nepřátelé lidu, ale naopak hlídací psi demokracie. Trump prý ohrožuje svobodu tisku.

21.8.2018 v 10:39 | Karma článku: 15.18 | Přečteno: 198 | Diskuse

Petr Štrompf

Rádi se babráme se v minulosti, zítřek už nějak dopadne

Dnešní datum rezonuje z pochopitelných důvodů. Stalo se něco, co nikdo nečekal, udělali jsme pak to, co jsme předtím absolutně zavrhovali.

21.8.2018 v 8:32 | Karma článku: 14.96 | Přečteno: 250 | Diskuse

Jan Dvořák

Kiska v České televizi? Jak to Zeman skousne?

Přestože projev slovenského prezidenta Kisky bude 21. srpna v 19.50 přenášený i ČT na žádosti četných pracovních kolektivů, například 99 Agroferťáků, tisíců jednotlivců i rodin - třeba Pekarových-, jde o poněkud delikátní situaci.

21.8.2018 v 8:00 | Karma článku: 20.94 | Přečteno: 795 | Diskuse

Marcel Gondorčín

1968 a 2018 - (ne)poučení z krizového vývoje

Dnes si připomínáme významné výročí. Nechci nosit dříví do lesa a rozebírat to, co je všeobecně známo a co jiní popisují jistě fundovaněji. Místo toho se zamýšlím nad tím, jak nás tato událost ovlivnila a stále ovlivňuje.

21.8.2018 v 7:06 | Karma článku: 14.24 | Přečteno: 337 | Diskuse
Počet článků 326 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2860

Mám ráda kulturu,(ne)zajímá mne politika, fascinuje mne jóga. Mé životní krédo: "Když nejde o život, jde o ho..." Oblíbený citát:" Být trpělivý neznamená dělat někomu vola."





Najdete na iDNES.cz