Pravda objevená na půdě
"Babi, kdy už konečně přestane pršet?", zeptala se Anežka. "Nevím, už se ptáš potřetí. Má pršet až do neděle. Odpoledne přijede vaše máma, tak vás třeba vezme někam do kina, já už nikam nechodím", odpověděla babička.
"Babi, a co máme dělat? Tady je strašná nuda," povzdechla si Barunka. "Mohli bychom hrát třeba na pravdu. To se někoho na něco zeptáš a on musí odpovědět buď pravdu, nebo musí dát fant. Babi, hrála bys taky?", navrhla Anežka. "Pravda se má říkat vždycky. A ne místo pravdivé odpovědi dávat fant, co vás to ve škole učí za hry?", rozčílila se babička.
"Babi, a můžeme se jít aspoň podívat na půdu? S dědou jsme tam vždycky chodívali, když pršelo, poslouchat, jak déšť bubnuje do střechy", navrhla Barunka, ale nedoufala, že je tam babička samotné pustí.
Ta však překvapivě souhlasila: "Jděte si, kam chcete, aspoň budu mít chvilku klid. A ne abyste se tam hrabaly ve starých krámech! A neumažte se, ať nás máma nehubuje", a obě vnučky hned běžely k dřevěným schůdkům, které vedly na půdu.
xxx
"Jé, teda tady je krásných věcí. Hele, stará truhla, a není zamčená", Barunka do ní nakoukla a volá:
"Dívej, tady je nějaká krabice s fotkama a dopisama", a sype hned obsah krabice na víko truhly. A tady je nějaký sešit, podívej!"
"Páni, ale to je deník!"
"Ukaž, dej mi to, já jsem si to našla!"
"Neber mi to, roztrhneš to. Tak já kousek přečtu, počkej:
Dnes byl u jezírka krásný teplý večer. Seděli jsme Thomasem na skále a snažili se pomocí rukou domluvit. Na to, že se učím anglicky teprve dva měsíce, to náhodou nebylo špatný a Thomas už taky pár českých slov pochytil. Říkal pořád dokola "I love you. Mam te rad, ty a ja to Amerika, tam life the best". Thomas pořád chce, abych za ním přijela do Ameriky, až se budou muset vrátit. Vždyť já ale půjdu po prázdninách teprve do druhého ročníku a bez maturity mě máma nepustí. "Mám tě moc ráda, Tomi. Pořád na tebe myslím." Včera Thomas přinesl k nám domů nějaké konzervy a kafe a mámě říkal: "Ja vzit cera to Amerika", ale ona mu moc nerozuměla. Tak mu jen pohrozila prstem, aby mi něco neprovedl. Ale co, válka už konečně skončila, proč bychom se nebavili. A až v roce 1948 udělám maturitu, tak za ním stejně odjedu. Však mi říkal: "Wejt, wejt", jako že na mě počká. Do tý doby si budeme psát a já se aspoň naučím angličtinu".
"Ukaž, teď budu číst já", vytrhla Barunka Anežce deník z ruky.
"Ale tady to už ten inkoust není vůbec čitelný. Podívej, tady je založená fotka. To je asi nějaký voják a vedle máma, ta byla krásná, viď?"
"Pojďme se zeptat babičky, třeba nám to vysvětlí", navrhla Barunka.
xxx
"Babi, to je máma tady na tý fotce?", zeptala se Barunka. Babička si nasadila brýle a hned odpověděla: "Jojo, to jí bylo sedumnáct, nosila krásný vlnky ve vlasech, na každou noc se natáčela".
"A ten kluk, co se k ní tulí, to je kdo?", byla zase zvědavá Anežka.
"To je americkej voják, to je focený po osvobození v pětačtyřicátým. Jo, ten vaší mámu moc miloval. Jmenoval se Thomas. Nabízel mi stotisíc dolarů, když mu jí dám. Já jsem ji ale nepustila, vždyť ještě studovala. Chtěla jsem, aby napřed dodělala školu, a pak mohla jet. Její kamarádka se tam vdala hned po válce a má se tam moc dobře", vyprávěla babička.
"Hm, Thomas vypadá trochu jako náš táta, viď? A kdyby si ho máma vzala, tak bysme se narodili v Americe"?, zeptala se Anežka. "To víš, že jo, to by ses nenarodila vůbec", poučila jí starší Barunka.
"A babi, proč do tý Ameriky máma neodjela pak?", zeptala se Anežka.
"Pak? Pak už nebylo vůbec nic", povzdechla si babička.
"Babi, a co tady vlastně v Plzni dělal americkej voják? On přišel se Sovětskejma vojákama? My jsem se ve škole učili, že nás osvobodila sovětská armáda. Přijeli s tankama a válka skončila. A lidi jim dávali šeříky, vojáci hráli na harmoniku, tancovalo se. Bylo to v jednom filmu, byli jsme na tom se školou", řekla Anežka.
"No, Plzeň osvobodila americká armáda a na harmoniku tedy určitě nehráli. Ale legrace s nimi byla, to jo, to by vám mohla máma vyprávět", řekla trochu jizlivě babička.
Barunka vytáhla cosi z krabice a zeptala se: "Babi, a tady ti Indiáni, to je co?"
"No, to jsou nášivky, co měli ti vojáci na bundách, víš? Vždyť to vidíš na tý fotce", odpověděla babička.
"Babi, ale paní učitelka nám neříkala, že nás osvobodili i americký vojáci. A máma to taky nikdy neříkala, viď, Báro?", divila se Anežka.
"Ale nevykládej nesmysly, vždyť k nám ten mámy voják chodil, nosíval nám jídlo z kasáren a já jsem mu za to přepírala košile. Já nevím, proč vás to ve škole nenaučí", zlobila se babička.
"Bacha, schovej to, máma jde", lekla se Barunka a strkala hned krabici z půdy pod kanape.
"Mami, ty prý jsi chodila s americkým vojákem a chtěla ses vdát do Ameriky?", vyhrkla Anežka.
"Pane bože, babi, co jim to tady prosím tě vykládáš, co jim blbneš hlavu. Co když to holky řeknou ve škole. Vždyť mě pak jako učitelku okamžitě vyrazí! Nezbláznila ses. Odkud jste tu krabici vytáhli, dejte to sem, hodím to do kamen. Už sem na prázdniny nikdy nepojedete, když takhle zlobíte", rozzlobila se maminka.
"No vidíš, ty jsi učitelka a klidně dětem vykládáš, že nás osvobodila sovětská armáda a přitom jsi randila s Amerikánem. A já jsem se zbláznila? Já tomu světu už nerozumím", řekla babička.
" A máma by měla dát fant", řekla tiše Anežka a pro jistotu si nenápadně zastrčila jednoho Indiána do kapsy.
Eva Klokočníková
Wintonovy děti nebyly jen Wintonovy
Na plátně právě vrcholí film "Jeden život" o hrdinovi Nicholasi Wintonovi, který těsně před válkou zachránil 669 převážně židovských dětí, které by jinak válku nepřežily. Byl to ale jediný hrdina tohoto příběhu?
Eva Klokočníková
Tancuj, Mariane
Konečně je zase masopustní veselí. Doba, kdy skončil předvánoční půst a předvelikonční ještě nezačal. Teď je dle tradice dovoleno hodovat, tancovat, veselit se a radovat ze života. Teď je čas pořádat večírky až do božího rána...
Eva Klokočníková
Zpověď páně ministra
"Přijď, Duše Svatý, a pomoz mi, abych hříchy své náležitě poznal, srdečně jich litoval, upřímně se z nich vyzpovídal a doopravdy se polepšil...“
Eva Klokočníková
A co je to vlastně za lidi na tom ministerstvu?
Tak jsme se dozvěděli, jak to chodí na jednom českém ministerstvu: oslavuje se přímo na pracovišti, paří se klidně do půlnoci. No, nakonec nás daňové poplatníky to vyjde levněji, než kdyby oslava proběhla někde v "Alcrónu".
Eva Klokočníková
O koronavirovém čase
Dnes kdekdo hodnotí, jak trávil čas, co dělal, jak žil v době, kdy nám koronavirus promazal naše roky předem zaplněné diáře a věnoval nám kousek jiného života. Nebyl to marný a ztracený čas a díky za něj.
Eva Klokočníková
Byla jsem dnes v Kateřinské zahradě
Vlastně - byla jsem u ní, dovnitř jsem se nedostala. Na chodníku za zavřenými vraty zahrady zůstalo stát ještě asi 300 starých lidí nad 60 let, kteří měli být v minulých týdnech doma, protože jsou nemocí Covid 19 nejvíce ohrožení.
Eva Klokočníková
Moje vzpomínková mapa
Hygienici vytvořili první vzpomínkovou mapu, která má ukázat všechna místa, kde se nakažený člověk vyskytoval několik dní před potvrzením jeho pozitivního výsledku testu, což umožní odhalit lidi, kteří mohli být nemocným nakaženi.
Eva Klokočníková
Sorry, pane premiére
Velikonoce si užívám jen v nejbližším rodinném kruhu. Dodržuji platná pravidla. Nosím roušku a dodržuji rozestupy. Zkrátka, chovám se odpovědně, protože pandemie není reality schow, kterou můžeme vypnout, když nás přestane bavit.
Eva Klokočníková
Návrat k normálu? Doufám, že už nikdy!
Když se v lednu začaly objevovat první reportáže z Číny, ukazující na nevyhovující hygienické podmínky, v jakých lidé v Číně žijí, napsala jsem si na lísteček seznam hygienicky nevyhovujících skutečností v zemi uprostřed Evropy:
Eva Klokočníková
Letošní velikonoce budou zásadně jiné - mělo by to tak být
Zásadně jiný bude i První máj, líbat se pod rozkvetlým stromem bude zakázáno a to i "jen po dvou". Uschneme. Politické strany oslaví Svátek práce na sociálních sítích, případně s mávátky, ale pouze ve dvojicích.
Eva Klokočníková
Příběh trochu o něčem jiném, než počtu nakažených v ČR
Sedím u počítače ve své "domácí kanceláři" a v "polední přestávce" do sebe nechávám vstupovat všechny ty hrůzné zprávy z internetu. Před týdnem byl v naší zemi vyhlášen nouzový stav.
Eva Klokočníková
"Jsem pylový alergik, nechci do karantény!",
křičela a bránila se hysterickému davu lidí a policii, kterou kdosi z přítomných přivolal. Snažila se otevřít kabelku, v které měla antialergické léky a pohotovostní balíček pro případ dušení, kabelka však zmizela v šílícím davu.
Eva Klokočníková
Nohy křížem
Zkřížené nohy dle porozumění řeči těla znamenají nesouhlas, obranný postoj či poddajnost. Dle mého názoru však znamenají spíše signál neodkladné potřeby najít záchod - pokud tedy právě nejsme uprostřed lesa...
Eva Klokočníková
Policie Stromovka
Půjdete dnes s dětmi na procházku do parku? Budou dnes plné lidí, čeká nás zase horký jarní den. Vězte, že zdánlivá pohoda v parku se může rychle změnit ve scénu připomínající kriminální seriál.
Eva Klokočníková
Bajka o Velkém Volovi a houkající sově
V každém společenství si jeho členové volí svého zástupce, který bývá nejschopnějším a nejzkušenějším členem dané tlupy. A tak Šmoulové mají svého taťku Šmoulu, Vontové ze Stínadel zase Velkého Vonta. A volům vládne Velký Vůl.
Eva Klokočníková
Jak šel pejsek s kočičkou k volbám
Když ještě pejsek a kočička spolu hospodařili a měli ještě svůj domeček a vedli si v něm své hospodářství, napadlo pejska, že by taky měli jít s kočičkou k volbám, protože lidi přece taky chodí k volbám.
Eva Klokočníková
Marta Kubišová na Hrad!
Dnes oslaví svým posledním koncertem v Českých Budějovicích zpěvačka Marta Kubišová své 75. narozeniny. Prý se u žen nemá zveřejňovat jejich věk. U paní Marty je nutné udělat výjimku - protože toto číslo by nikdo nehádal...
Eva Klokočníková
Děti zpět do lavic, babičky zpět na lavičky
Devět týdnů letních prázdnin vyčerpává babičky, které často nad své fyzické i finanční možnosti přijmou roli vychovatelek, pečovatelek, kuchařek, zásobovaček a hlavně přijmou svá vnoučata ve své jinak poklidné domácnosti.
Eva Klokočníková
Pomýlená země
Příští rok si připomeneme již padesáté výročí našeho osvobození od kontrarevoluce. Děly se tehdy divné věci. Život šel pak dál jakousi dlouhou cestou necestou, na jejímž konci byl nový začátek...
Eva Klokočníková
Vejce a my - aneb nedělejte z nás blbce!
Zpráva o prodeji toxických vajec v Německu mě zaujala. Nejen proto, že mám ráda vejce ve všech možných úpravách, ale i z profesních důvodů, tedy - ne že bych se cítila býti slepicí...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 338
- Celková karma 13,33
- Průměrná čtenost 2888x
Get Your Own Real Time Visitor Map!