Eva Klokočníková
Get Your Own Real Time Visitor Map!
- Počet článků 338
- Celková karma 13,33
- Průměrná čtenost 2888x
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
Oblíbené stránky
Co právě poslouchám
Oblíbené blogy
Eva Klokočníková
Česko roku 2009 - endorfiny se nevyplavily
Dívám se do míst, kde právě zapadá slunce, které celé léto plní pokladničky místních hotelů, a přemýšlím o jedné zemičce uprostřed Evropy tisíce kilometrů od ní a čekám, kdy mne pod vlivem prázdninových endorfinů zaplaví vlna stesku po rodné hroudě.
Eva Klokočníková
Německá policie diskriminuje Romy
Autobus do Londýna odjížděl z Prahy s malým zpožděním. Do autobusu nastupovala početná skupina romských občanů, kteří nákladali do zavazadlového prostoru objemná zavazadla. Je začátek července roku 2009...
Eva Klokočníková
Až padnu, oživte mne, prosím vás
V pohádce je to strašně jednoduché - nejprve polejete princeznu mrtvou vodou, potom živou vodou a princezna už skáče radostí princi kolem krku, pohádka končí - jak jinak něž svatbou...
Eva Klokočníková
Cesta zpátky
Když člověk spí, jeho mozek si přemýšlí, jak se mu zamane. Někdy si zavzpomíná - na to hezké i na to špatné - to vše je v mozku uloženo jak v počítači. Mozek si založí cédéčko (dříve gramofonovou desku - malou či velkou, později magnetofonový pásek či kazetu) a pouští nám do spánku vzpomínky...
Eva Klokočníková
Šablony
V mém novém mobilním telefonu je jedna úžasná věc: ŠABLONY zpráv SMS... Tu vymoženost asi vymyslel jeden můj kamarád, který měl již před mnoha lety ve svém prvním mobilním telefonu uloženy dvě SMS zprávy, které posílal manželce dle okolností: "Ještě jsem v hospodě" a "Už jedu".
Eva Klokočníková
Taky chodíte na červenou?
Už v ranném věku, když dítko začne poznávat barvy (holčičky prý dříve než hošíci - ale to je zas nějaký výmysl feministek), vtloukají mu vychovávatelé do hlavičky, že červená barva znamená Stůj! Někteří zarytí komunisti to sice neradi přiznávají, ale je to tak zavedeno a platí to po celém světě. A dokonce i v Anglii...
Eva Klokočníková
O polepšování
Když jsem byla školou povinné dítko, byla jsem pořád jednou nohou v polepšovně. Alespoň tedy z pohledu mých rodičů, kteří mi existenci těchto zlepšovacích zařízení často připomínali a dokonce mne jednu takovou polepšovnu občas ukazovali, aby dodali váhu svým slovům. V té polepšovně byla zamřížovaná okna, za kterými seděly zlobivé děti, a představa, že za těmi okny sedím i já, pro mne byla zdrcující. A tak jsem slibovala a slibovala, že se polepším sama. A nějak mi to zůstalo až do pokročilejšího věku...
Eva Klokočníková
Vánoce tak trochu jako teror
Nevím, jak slaví narozeniny sám Ježíš, ale lidské přípravy na oslavu těchto nejslavnějších narozenin mi připadají příšerné. Advent, který má být svátkem klidu, pohody a lásky se stává obdobím největších stresů a někdy doslova násilím páchaným na civilistech. Namísto: "Mám tě rád", si říkáme: "Sehnal jsem pro tebe skvělej dárek. Letos fakt hustej..."
Eva Klokočníková
Uplne zkresleny pohled na arabsky svet
Prisel den D, nebo spise E, a my se po dlouhe ceste konecne ubytovavame v nami vybranem petihvezdickovem hotelu s programem all inclusive. Ruska devuska Natasa v recepci hotelu bude nasledujicich ctrnact dni jedinou pracujici zenou, ktera o nas bude pecovat.
Eva Klokočníková
A co se stane s hroby?
Když se národ odsune na jiné území, jeho mrtví v zemi zůstávají. Stěhování národa se jich netýká...
Eva Klokočníková
Chodívala k nám sousedka Tonička, krycí jméno Pavel
"Kdo v sobě nosí velkou nenávist, ubírá tím místo pozitivnímu myšlení, tvůrčím nápadům, ale i lásce..."
Eva Klokočníková
Mlčeti zlato, mluviti holý neštěstí
Vždycky jsem si přála mít se svými dětmi takový vztah, aby se mi nebály říkat cokoliv. Chtěla jsem, aby mi říkaly pravdu a abych o nich věděla co nejvíce. Když mi vyrostly a přestaly být dětmi, tušila jsem, že si asi ponechají některá tajemství. Když jsem se dozvěděla, že mi můj již sedm let dospělý syn cosi zatajil, měla jsem ale pocit neférovosti, možná až podrazu.
Eva Klokočníková
Fandím fotbalu, zeptej se mě, proč?
V tom roce jsme na jaře vyhráli ve Vídni mistrovství světa v hokeji. Ty jsi od března ležel v nemocnici po těžké operaci a naši radost z této výhry jsi moc nevnímal. Tohle mistrovství jsi prostě úplně prošvihnul, ale my jsme se všichni těšili, že při mistrovství Evropy ve fotbale téhož roku v létě v Anglii už budeš fandit doma společně s námi...
Eva Klokočníková
Panebože, a proč zrovna na Primě?
Mít včas ty správné informace - to je prý v životě to nejdůležitější. Přiznávám, že informaci o tom, že fotbalové zápasy EURA 2008 vysílá televize Prima, jsem zcela přehlédla. Termíny zápasů mám ve svém diáři zaznamenány již od dob losování a informace o programech našich televizí příliš nesleduji.
Eva Klokočníková
V příštích několika týdnech neuklízím, nevařím, neperu, nežehlím...
Začíná totiž "EURO 2008" a já čumím na televizi a fandím! Lednička je narvaná mraženými jídly a v kredenci jsou v pohotovostní poloze polévky z pytlíku...
Eva Klokočníková
Prosím, neberte starším lidem jejich staré dosud fungující věci
Každý normální člověk má v sobě touhu udělat svým blízkým radost nějakým dárkem. U příložitosti jmenin, narozenin, vánoc nebo prostě jen tak - chceme druhého něčím potěšit. Umět vybrat věc, která by druhému udělalal radost, ale bývá obtížné. Možná se trefíte do vkusu své dospívající slečny dcery a odhadnete, jaké sportovní či elektronické potřeby si přeje váš synek. Jak ale potěšit naše stařenky a staříky, dnes označované krásným českým slovem - seniory...?
Eva Klokočníková
Mami, kvetly vůbec tehdy v Plzni taky šeříky?
Tento rozhovor se (ne)uskutečnil v sedmdesátých létech minulého století. Oslavovalo se tehdy 30. výročí osvobození Československa Rudou armádou... "Vám poděkování a lásku vám,... " znělo ze všech ampliónů po celé naší zemi. "A vám, vám nenávist, vy jste tady jaksi nebyli", říkali si lidé na západě Čech nad fotografiemi amerických vojáků...
Eva Klokočníková
Můj pen friend Eliška
Nevím, jestli pen friend je ten úplně správný název, když si s Eliškou dopisuji jen prostřednictvím elektronické pošty a pero jsme zatím ani jedna nepoužily. Eliška mi napsala před více než půl rokem a reagovala na jeden můj článek na blogu. Eliška žije na jižní Moravě a myslím, že by mi klidně mohla darovat krev, protože má zcela jistě stejnou krevní skupinu jako já...
Eva Klokočníková
Vážení spoluobčané, podívejte se honem z okna, naše země vzkvétá
"Naše země nevzkvétá", sdělil nám před více než sedmnácti lety nově zvolený prezident Václav Havel. Ten jeho novoroční projev v roce 1990 si budu navždy pamatovat podobně jako příchod vojsk Varšavské smlouvy do naší vesnice v západním pohraničí. Vzpomínám si na tato Havlova slova vždycky, když projíždím naší zemí - ať už po silnici nebo po železnici. Hodnotím stav naší země, stav našich měst i vesniček, silnic, nádraží i vláčků, porovnávám s lety minulými a pořád si říkám jak rodička před porodem: " Tak kdy už to konečně bude...?"
Eva Klokočníková
Náš mozek - náš památníček, naše duše
Když mi bylo osm let, přežila jsem havárii osobního auta. Mé fyzické zranění nebylo vážné, ale psychické následky byly dosti tragické. Jízda v jakémkoli dopravním prostředku ve mně několik let vzbuzovala panickou hrůzu a na den, kdy se v odpoledních hodinách přihodila zmíněná dopravní nehoda, jsem si vůbec nevzpomínala. Ztráta paměti, okno jak po litru slivovice...
Eva Klokočníková
Blogger na idnes a "Čtyři dohody"z knihy moudrosti starých Toltéků
Není to dávno, co jsem ve svém životě přijala Čtyři dohody, založené na staré toltécké moudrosti. Přivedlo mně k nim jedno vynikající divadelní představení herce Jaroslava Duška a kniha, kterou jsem si hned druhý den po představení koupila. Dohody pomáhají lidem žít šťastně a svobodně. Pomáhají lidem zbavit se toho, co jim brání radovat se ze života. Ne vždycky se mi podaří tyto dohody dodržovat, ale snažím se. Jsou uloženy v mé paměti a vybavují se mi, když jsou potřeba. Ty čtyři jednoduché dohody mi také pomáhají přežít "útrapy" bloggera...
Eva Klokočníková
Ať z řad starších lidí zvedne ruku ten, kdo byl "chtěné" dítě
Mezi mými spolužáky na všech úrovních škol byla celá řada dětí, které byly nechtěnými nebo přesněji neplánovanými dětmi. Jejich rodiče neměli možnosti spolehlivé antikoncepce jako dnes. Však se říkávalo: "Udělat dítě, to je dřív než na nový boty." Získat svolení k potratu nebylo vůbec jednoduché a na vesnici to vždycky hraničilo s ostudou, krom toho potrat tehdy přinášel četná zdravotní rizika a nebezpečí neplodnosti. A tak se odhadem polovina dětí rodila jako nechtěné. Jejich stvořitelé se spolu nemilovali za účelem plození potomka, prostě si jen dělali příjemné věci. Ale najednou tady byl zárodek, který znamenal problém. Dříve byla spousta manželství uzavírána, protože se partrneři "museli" brát, protože nevěsta byla těhotná. Byl to jev, který nás běžně obklopoval a neplánované děti se většinou záhy od svých rodičů dozvěděly, jaké problémy způsobily. Od malinka tato nechtěňátka slýchávala: " Buď rád, že jsme si Tě nechali a nezlob". V lepším případě se stačilo podívat na datum narození a termín svatby rodičů.
Eva Klokočníková
Mám retardovaného syna...
Ženy si prý berou chytré muže, aby měly chytré syny, a muži si berou krásné ženy, aby měli krásné dcery. Když se pak narodí hloupý syn a ošklivá dcera, je z toho v rodině malér. Scény, výčitky, hledání viny, hledání odpovědi na otázku: "Po kom to dítě vlastně je, když my jsme oba tak povedení..."
Eva Klokočníková
Budík pípal ráno dvakrát...
Moje ložnice sousedí s ložnicí sousedky. V našem domě jsou velmi tenké stěny, které propouštějí i běžný rozhovor dvou lidí. Za tou zdí spávala celá dlouhá léta moje o dvanáct let starší sousedka. Její věk jsem se vlastně dozvěděla až z jejího parte. Moje postel bývala skoro vedle té její. Mezi námi byla cihla na šířku a trochu té omítky. Uléhaly jsme do postele téměř ve stejnou hodinu, ráno pak podobně vstávaly do práce. Můj budík pípal za deset minut šest, ten její úplně stejným zvukem o deset minut později. Věděla jsem, že usnu-li znovu po prvním buzení, zapípá ten její a probudí mě. Pak jsme se každé ráno potkávaly při zamykání dvěří našich bytů a postěžovaly si, že zas letíme do práce. Odpoledne jsme se pak podobně vracely domů obtěžkané nákupem a společně vybíraly poštovní schránku.
Eva Klokočníková
Bedřiška nedala fant aneb Jak jsem se tragicky ukecla já
Když se minulý týden šestadvacetiletá moderátorka německé komerční televize ProSieben ukecla a v zábavném pořadu použila heslo "Arbeit macht frei" (Práce osvobozuje), asi tím opravdu nemyslela nic zlého. To heslo je velmi pravdivé. Vyšlo ale z jejích mederátorských úst v nesprávný čas na nesprávném místě. V noční zábavné soutěži a ještě k tomu německé televize Nightloft. Ten slogan za Hitlera visel nad branami koncentračních táborů, kde zahynuly miliony lidí. Možná si raději měla vzpomenout na citát Francoise La Rochefoucalda "Tělesná práce osvobozuje od duševních bolů". Citát říká totéž, ale neevokuje hrůzné vzpomínky. Je správné, že moderátorka z televize vyletěla. Tohle fakt není moc veselé. Je-li profesionál, pochopila to, protože profesionál dokáže unést trest za své chyby...
| předchozí | 1 2 3 | další |
