Fandím fotbalu, zeptej se mě, proč?

V tom roce jsme na jaře vyhráli ve Vídni mistrovství světa v hokeji. Ty jsi od března ležel v nemocnici po těžké operaci a naši radost z této výhry jsi moc nevnímal. Tohle mistrovství jsi prostě úplně prošvihnul, ale my jsme se všichni těšili, že při mistrovství Evropy ve fotbale téhož roku v létě v Anglii už budeš fandit doma společně s námi...

Fotbal jsi měl vždycky velmi rád. Bavil tě fotbal okresního přeboru, který hrálo naše městečko, fandil jsi Spartě a mezinárodní zápasy našeho "hvězdného týmu" sis nikdy nenechal ujít. Jako tvoje mladší dcera jsem se často dívala na fotbal s tebou, protože synka jsi bohužel neměl. A ty jsi mi donekonečna vysvětloval všechno, co se ve fotbale odehrává. Poslouchala jsem tvé názory, hodnocení, rady i tvé marné rozčilování.  Fandila jsem Spartě stejně jako ty, protože jsi v žertu říkával, že kdybych fandila Slávii, tak mi "zakroutíš krkem". Dokázal jsi být pěkně otrávený, když Sparta zase prohrála a rád ses špičkoval se svým kolegou Slávistou. Jako dítě jsem sledovala celé to fotbalové fan-dění v tobě a postupně si ho ukládala do svého mozku. "To byl  ofsajd, to je aut, to bude penalta, klucí, nechte toho filmování a hrajte...."

Ten rok se pro tebe nezačal moc dobře. Tvůj zdravotní stav se po operaci vůbec nelepšil. Když jsme ti  se svolením lékařů stěhovali na nemocniční pokoj televizi, věřili jsme, že zápasy mistrovství Evropy ve fotbale tě psychicky povzbudí, vyburcují, začneš klukům fandit a začneš vnitřně bojovat i sám se sebou, se  svými zdravotními problémy. Díval ses ale do televizní obrazovky zcela nezúčastněně a já měla pocit, že moc nechápeš, co se na hřišti vlastně děje.

"Budeme hrát finále, tatí, budeme ve finále mistrovství Evropy, slyšíš mě," vtrhla jsem schválně velmi energicky do tvého pokoje. Díval ses kamsi za mě z okna a já jsem se začala o tebe strašně bát. Pacient na vedlejší posteli suše konstatoval: "Víte pani, nám už je to tady tak nějak úplně jedno... "

To finále s Němci jsme tehdy prohráli v prodloužení a já jsem tušila, že nás dva čeká brzy ještě jedna mnohem závažnější prohra.

Já jsem zůstala tady, ty jsi tam. Tak fandím i za tebe a je mi jedno, že normální ženský to prý nedělaj. Jsem přece tvé dítě, které by mělo pokračovat...