Je pozoruhodné, jak jediný človíček, který byl dokonce většinu svého života „zakázaný“ dovedl oslovit několik za sebou jdoucích generací.

Také vzpomínám jak jsme je poslouchali na několikrát zkopírovaných kazetách, na "svobodce" rušené tak, že mnohdy ani jim nebylo rozumět, zpívali jsme je na vandrech a hospodách (za to nás i jednou vyslýchali estébáci-"zaujali jsme negativní postoje k socialistickému zřízení").

A co se týče povinné výuky jeho písniček, to se mě také zdá, že raději ne... Ať si k nim každý najde cestu sám......

Každá povinná výuka (a u kultury to platí dvakrát) je kontraproduktivní.

Když jsem se před pár lety bavil s Jaroslavem Hutkou, jemu přišlo trapné, že se nechtíčky ocitl v čítankách školních dětí a nijak zvlášť o to nestál.