Bratříčku Karle, chybíš tady

Zítra má narozeniny Karel Kryl, jsou to již dva roky, kdy jsme - bez Karla -  "oslavili" jeho sedmdesátiny. Opravdu bez něj? Vzpomeňte se mnou...

Není snad dne, kdy bych si nad novinkami na Karla nevzpomněla: " Bratříčku, co bys tomu, co se dnes děje, asi říkal?"

Ty bys nás asi varoval bratříčku. Říkal bys: " Češi už se zase serou, pak zas budou brečet, až dostanou na držku..."

"... beránka vlku se zachtělo, bratříčku, zavírej vrátka".

Karle, vlků, kam se podíváš. Beránek se třese strachy, ale vrátka nechává otevřená. Dokonce podává pac a před vlky panáčkuje, zve je do své ohrady. Vlci vyčkávají, který skočí dřív. Možná  se poperou mezi sebou a beránek přežije. Snad...

Bratříčku, nevzlykej, to opravdu nejsou bubáci. Bubáci totiž nejsou nebezpeční. Dělají to své bububu a když na ně zařveš, zalezou zpět do houští...

Tu tvou písničku jsme už zapomněli, Karle. Hodilo by se ji občas připomenout. Byl jsi ale odsouzen jako těžce pesimistický zpěvák, který lidem kazí jejich dobrou náladu a chuť budovat svou rodnou zem.

Jednou tu písničku budou zas  zpívat sborově na náměstích a ukazovat prsty V - victory. Nepoučitelní! Je pozdě, zpátky už nemůžeme.

Cesta je stále rozbitá, my po ní klopýtáme, vzájemně podepíráme jeden druhého, míříme totiž k lepším zítřkům, bratříčku.

Bojím se o nás, bratříčku, nevzlykej...

"A s hubou rozmlácenou 

dnes zůstali jsme němí

 ne - nejsme na kolenou

 ryjeme drškou v zemi"