Jak jsem platila poplatek ve fakultní nemocnici

Myslím, že největším problémem našich  nemocnic je, že jejich práce není dobře organizována. Proto jsem se trochu obávala toho, jakým způsobem nemocnice zvládnou vybírání regulačních poplatků od pacientů.

Když jsem se poprvé dozvěděla o tom, že v některých nemocnicích lze poplatek zaplatit esemeskou, zajásala jsem. Pro nás "mladé" je to způsob, jak se s touto povinnosti poměrně snadno vyrovnat.

A tak, když jsem byla nucena navštívit jedno specializované pracoviště v nejmenované pražské fakultní nemocnici, neváhala jsem tento způsob platby regulačních poplatků použít. Již ve vchodu do nemocnice, jsem si přečetla návod a adresu, kam SMS odeslat, a neodkladně jsem tak učinila, neb jsem regulačních poplatků "přítel" a chtěla jsem svou povinnost splnit co nejdříve.

SMS odešla a mne na telefon přišla zpráva:"30 Kc VFN poplatek lekari, kod uctenky 3n64fvzc7v". Velmi mne potěšilo, že věci občas také fungují...

Usedla jsem do čekárny a dělala to, co se v čekárně obvykle dělá. Když vyšla sestřička, nahlásila jsem své jméno a odevzdala průkaz pojišťovny.

"Máte zaplaceno 30 korun?", zeptala se mne sestra.

"Ano, zaplatila jsem esemeskou", odpověděla jsem.

"No, to si ale stejně musíte dojít do pokladny, aby Vám dali potvrzení o zaplacení, jinak vám to nemůžu uznat."

Přiznávám, že jsem nechápala význam svého konání, ale poslušně jsem - jak už to ve zdravotnických zařízeních dělávám, (chci být přece zdravá) - odcupitala do pokladny, kde mne paní pokladní na základě SMS od mého operátora vydala jakýsi doklad, že jsem třicet kaček zaplatila. Vrátila jsem se do čekárny a pokračovala jsem ve čtení svých oblíbených novin.

Konečně jsem se dočkala a vstoupila do ordinace. Když pan doktor zjistil, že jdu jen na kontrolu, prohlásil: "Mám pro vás jednu dobrou zprávu - vrátíme vám třicet korun, protože v tomto případě se poplatky neplatí. Napíši vám na vaše potvrzení z pokladny STORNO a v pokladně vám vrátí peníze."

Bylo mi to celkem jedno, protože pan doktor měl pro mne ještě celou řadu dobrých zpráv týkajících se mého zdravotního stavu, takže radost z nich radost z nenadálého ušetření zcela přehlušila.

V pokladně jsem u okénka předala potvrzení a čekala na svých třicet korun, když paní pokladní náhle zvolala:

"Ale já vám nemůžu nic vrátit, vy jste nám nic nedala. Vy jste poslala peníze esemeskou a já od vás v pokladně zatím nic nemám... To si budete muset asi přijít jindy..."

Už jsem byla rozhodnutá, že své peníze ponechám v nemocnici pro zlepšení komunikace s pacienty, když paní pokladní začala vytáčet čísla na telefonu. Po několika telefonních hovorech, ze kterých jsem pochopila, že tuto situaci zatím nikdo neřešil a řešit neumí, jsme konečně kdesi uspěli:

"Já vám prostě vydám z pokladny třicet korun, vy mi podepíšete výdajový blok a my už to snad nějak vyúřadujem..."

Sláva, volala jsem v duchu, už konečně vypadnu! Vzala jsem peníze a cedulku a celou cestu domů přemýšlela o tom, jestli můj operátor skutečně předá nemocnici celých mých třicet korun nebo jestli jsem nemocnici o pár korun ošidila. Pokud zjistím, že ano, zajdu někdy do pokladny této kliniky a nějaké peníze tam určitě složím...

Večer mi přišla esemeska: "Prosimte, nezazila jsi dneska neco veseleho, mam nejakou depku, napis mi".

Jen nevím, jestli je můj fakultně - nemocniční příběh veselý nebo taky spíš na depku...