"Taky jsem měl "Modrou", povzdechl si

nad včerejším titulkem MF Dnes: "Členové ODS pláčou: Mezi lidi nemůžeme". Ano,  jeho povzdech nevyjadřoval lítost nad tím, že kdysi jako držitel "Modré knížky" nemohl povinně narukovat na dva roky na vojnu. Na vojně kdysi byl.  Byl ale také "kdysi" nadšeným členem ODS. Už není.

Ten den, kdy se rozhodl nezaplatit příspěvky straně, kterou se dobrovolně a rád rozhodl podporovat svým členstvím i svými penězi, se mu viditelně ulevilo. Skončilo tím nejen jeho členství, ale i pocit spoluzodpovědnosti za aféry, které byly a jsou s ODS spojovány.

Byl vždy nadšeným voličem strany, která slibovala splnit to, k čemu ho rodiče vychovávali a co celý život prosazoval: Člověk, pokud nemá nějaký vážný handicap, by se měl umět o sebe postarat sám. Stát by se měl starat jen o ty handicapované - děti, staré a nemocné lidi, rodiče s malými dětmi.

V roce 2006, kdy po vítězství ODS ve volbách vyslechl projev pana Paroubka, v kterém přirovnal situaci po volbách k únoru 1948 a varoval před modrou totalitou, rozhodl se ODS podpořit a podal přihlášku do strany.

V posledních několika letech již však nedokázal své sympatie k této straně obhájit. Manželka se za jeho členství v ODS styděla a vyhrožovala rozvodem, přátelé se mu vysmívali. Po každé další aféře této strany měl plnou mailovou schránku posměšků a bál se číst SMS zprávy v mobilu. Již nebylo argumentů ani sil.

Ten den, kdy skončilo toto trápení, spal po dlouhé době zase klidně. Nikdy nikomu neublížil, celý život pracoval a žil slušně. Už ten tlak nemohl unést.

Za poslední měsíce ubyly Občanské demokratické řadě tisíce členů. Strana se prý zbavuje  prospěchářů,  kmotrů, kteří do strany nalezli v roce 2006, kdy strana vyhrála volby, aby získali pro sebe prospěch.

Možná však v tom roce do té strany vstoupily i tisíce lidí, kteří velmi těžce nesli "projevy" Jiřího Paroubka a zjistily, že toto tedy zásadně nechtějí a nedopustí. A snažili se logicky posílit a podpořit tu stranu, která  v té době měla šanci s Paroubkem zamést.

Dnes však zklamaně odcházejí.

Nejsou to kmotři, ani prospěcháři, pane Nečasi. Jsou to slušní lidé, kteří se za členství v této straně prostě stydí.

A klidně si spěte dál na těch vašich falešných vavřínech a drcejte si hlavou o pomyslná nebesa.