Vánoce tak trochu jako teror

Nevím, jak slaví narozeniny sám Ježíš, ale lidské přípravy na oslavu těchto nejslavnějších narozenin mi připadají příšerné. Advent, který má být svátkem klidu, pohody a lásky se stává obdobím největších stresů a někdy doslova násilím páchaným na civilistech. Namísto: "Mám tě rád", si říkáme: "Sehnal jsem pro tebe skvělej dárek. Letos fakt hustej..."

 " Kolik už máš druhů cukroví?", slýchám teď ze všech stran. Dnes jsem se dokonce dočetla ve svém oblíbeném deníku, že slušné hospodyňky začínají péct již v listopadu. Jsem hospodyňka neslušná, půlka prosince a ořechy bydlí ještě ve skořápce, červi si mohou v klidu pochutnávat. Takhle se pracny "uleží" nejdříve koncem ledna.  

"Už máš umytá okna?", tyhle listopadové otázky spojené s rozkazem jsem od své tchýně měla obzvláště ráda. Ne, nemám, nemám skoro nic, koncem roku bývám tak pracovně vytížená, že na okna nezbývá síla, krom toho bych je musela asi mýt s baterkou na čele, protože je skoro celý den tma.

"Už máš nakoupené dárky?", otázka spojená s rozkazem tentokrát od dětí. Ne, nemám, snad něco přinese Ježíšek, já to fakt letos nestíhám...

"Už jsi zaplatila povinné ručení?" "A už máš dálniční známku?"

"Už sis koupila tramvajenku? Pokud si ji koupíš do konce prosince, dostaneš dárek (ve skutečnosti propisku s logem dopravního podniku). " "Už máš stromek?, kapra?, kotlety?, vanilkové rohlíčky?, rohlíčkové brambory na salát?"

Ne, ne, ne, nic nemám, schovávám hlavu pod polštář před všemi těmi rozkazujícími otázkami: "A můžu se zase pro změnu zeptat na něco já vás? Má mě tady ještě vůbec někdo rád? Bude si se mnou o vánocích někdo hrát?"

Před loňskými vánocemi se mi zdál sen. Přišel k nám Ježíšek. Stál na parapetu okna pokoje, otevřela jsem mu a pustila ho dál. Hned se podíval, jestli se okna blýskají čistotou, jestli záclony voní jarní vůní aviváže, bílou rukavičkou setřel skříň,  aby zjistil, jestli na ní není celoroční vrstva prachu, zkontroloval, zda jsme vyprali koberce, převlékli peřiny, v kuchyni vycídili pískem nádobí v kredenci. Pak jsme šli do spíže, Ježíš spočítal napečené druhy cukroví, zkontroloval kvalitu vánočky, ochutnal bramborový salát a na konec odemkl skříň v hale, kde ukrývám každý rok dárky, aby se přesvědčil, že nakoupené dáry odpovídají přáním dětí, které vyslovily v dopisech doručených Ježíškovi. Jsem pochválena, Ježíš se ukloní a odlétá na kontrolu k sousedům. Ha, ha, sousedka bude mít malér, okna jsem ji mýt neviděla.

"Milý Ježíšku,

vím, že zas letos přiletíš na kontrolu. Chtěla bych Ti sdělit, že se Ti na to letos vykašlu, obstarej si to pěkně všechno sám. Já když slavím narozeniny, tak musím taky všechno zorganizovat sama. A já se pak klidně na ty Tvý narozeniny nechám pozvat. Letos si ten advent chci prostě doopravdy užít. "

Tak. A jdu se z toho rozhodnutí vyzpovídat na blog.