Zatím, co ty paříš

Věnováno všem mým spolužákům, kteří mají podobně staré dcery jako já, a všem ostatním rodičům dospívajících dcer, kteří s nimi prožívali a prožívají jejich radosti až do rána s douškem, že pro přežití je nutné zachovat si smysl pro humor...

"Piknik dalšího dne pomalu končí, ulice, náměstí, parky, nábřeží i domy se choulí pod teplou houní noční tmy." *

Zase se češeš, maluješ, oblékáš a voníš mojí voňavkou a odcházíš do noci neznámo s kým a neznámo kam. Nikdy dřív jsem netušila, jakou utajenou krásu v sobě skrýváš, když se takhle zmaluješ. Jsi obraz, který kouzlí čas a stejně jako on se měníš přímo před očima. Minulý týden jsi byla blondýnka, dnes už jsi jakási fialová...

Přijdeš zas až k ránu a já ti říkám : "Holčičko, jestli zas porazíš ten botník a vzbudíš mne, tak si to s tebou vyřídím!"

Přijde večer, večer stejný jako všechny dřív, skočíš někomu na klín, otevřeš náruč a položíš mu ruce kolem krku. Dívá se na tebe a vidí tvoji krásu. Pak se k tobě skloní, aby tě políbil.

Vím, tvoje cesta z nočních podniků není snadná. Ale vím, že po ní zas přijdeš domů a necháš za sebou bordel po celém domě. Slibuji ti, že ti nikdy nebudu vyčítat, že sis užívala svého mládí, ale prosím tě, až se probereš, tak to po sobě ukliď.

Jsi už bohužel dost velká na to, abys mohla řídit auto. Jak rosteš, přestáváš mít strach, o to víc se o tebe bojím já, že se mi někde v noci ztratíš nebo budeš řídit pod vlivem alkoholu.  Zas budu ležet v posteli s mobilem u ucha připravena pro tebe vyrazit, až mne zavoláš, že ti ujelo poslední metro. Kdybys viděla moji tvář, asi by ses ptala, proč jsem tak naštvaná a nespím a po dvacáté svítím baterkou na hodiny.  Ty ale přijdeš až k ránu a přineseš s sebou vycházející slunce. 

Ale ráno, ráno odcházím nevyspalá do práce, ty ležíš ve své postýlce a já vidím spící krásu v cigaretovém a česnekovém oparu. V pohádkovém koktejlu slunce pak vidím, jak se ze sna usmíváš. Asi to byla včera dobrá pařba. Nevzbudíš se, dobře to vím. Vždyť podle pohádky jen krásný mladý princ může otevřít tvé oči a já jsem jen matka flámující studentky. A po těch pěti pivech tě možná nevzbudí ani ten princ. Nikdy bych nevěřila, že tolik vypiješ...

Tak tedy spi. Kdo ví, možná, až se odpoledne vychrápeš, tak budeš dospělá a pochopíš, proč se o tebe tolik bojím. Pak začneš být úplně jiná, trochu zamyšlenější, trochu vážnější, trochu smutnější,  ale nesmírně bohatá. Tu noc totiž přijdeš na to, že tvoje máma není sice královna, ale že tě má moc ráda...  

Tak už tě jen letmo políbím a odcházím do práce jako pyšná matka své geniální princezny...  Tvoje zář, zůstane navždy ve mě...

*Miroslav Černý: píseň Zatím, co ty spíš - originální text písně  na:

http://www.supermusic.sk/skupina.php?action=piesen&idskupiny=259&idpiesne=130535