Wintonovy děti nebyly jen Wintonovy

Na plátně právě vrcholí film "Jeden život" o hrdinovi Nicholasi Wintonovi, který těsně před válkou zachránil 669 převážně židovských dětí, které by jinak válku nepřežily. Byl to ale jediný hrdina tohoto příběhu?

Nicholas Winton byl (s odstupem času) zcela právem oceněn za to, že udělal něco víc, než by udělali ti druzí. Za to, že nebyl zbabělý a bez ohledu na zoufalou situaci těsně před vypuknutím druhé světové války měl srdce na pravém místě a nevzdal to. Ne každý by toto dokázal, já bych to určitě vzdala...

Ale velkými hrdiny jsou přece taky všechny ty britské rodiny, které si v té době na konci čtyřicátých let vzaly k sobě domů malé židovské děti z východu, se kterými se jen obtížně mohly domluvit. Děti, které byly zničené steskem po domově a své rodině. Které byly naprosto vyčerpané tím, co se s nimi v posledních dnech před odjezdem z Čech dělo. Které neměly naprosto žádnou jistotu, že je někdo pohladí, že jim porozumí, že jim dá pusu na dobrou noc jako to dělala jejich máma, že jim někdo dá najíst a napít. 

V domově těchto britských rodin se najednou ocitlo malé dítě, které je smutné a pláče a volá "Mami!" Které nechce jíst, protože má ze stresu stažený žaludek. Které se v noci počuralo, protože si neumělo říct, že potřebuje na záchod. Dítě, jehož polštář byl ráno zase úplně mokrý. Co s ním budeme dělat, až onemocní? Kdo se o něj postará, až budeme muset někam odjet? Jak dlouho tady u nás bude? A budeme ho muset vrátit, až ta strašná válka skončí?

Hrdiny jsou ale i všechny ty  děti, které nevěděly vůbec nic o tom, co je čeká. Vlak se rozjel a děti odjíždějí s nadějí, že je to jen na chvilku, však rodiče říkali, že se zase brzy setkají. Mačkají v ruce své nejoblíbenější hračky a je před nimi daleká cesta...  A nejen ta cesta vlakem, kdy asi měly hlad a žízeň, chtělo se jim na záchod, který v přeplněném vlaku možná nebyl moc čistý, chtělo se jim spát, ale tvrdé dřevěné lavice tolik tlačily.... Ale co bude pak dál?

Pak příchod do rodiny, kde nežije jen "člověk, který je chtěl", kde jsou třeba i další děti nebo starší lidé, kteří je nevidí moc rádi a cítí se jimi ohroženi. Nebylo to tak, že jedou na pár dní na výměnný pobyt do Británie, aby se zdokonalily v angličtině.

Jaké to bylo na začátku tohoto nového života? Jaké to je na začátku životní cesty malého uprchlíka?

Tohle já bych natočila...

Ale film "Jeden život" moc doporučuji. Doporučuji ho všem těm, kteří by se - jako já - báli takové dítě vzít domů a postarat se o něj. Přijmout tu starost, tu zodpovědnost a přijmout ho do svého srdce... A to všechno v době, kdy se jasně schyluje k válce...