Česko roku 2009 - endorfiny se nevyplavily
V místech, které naše bulharská delegátka nazvala“Zlatými pysky“, se dobře přemýšlí. Moře s pravidelností sobě vlastní přilévá svou vodu na zlatou pláž a přesypává zlatý písek jako v přesýpacích hodinách, které odměřují čas našeho bytí (a nebytí).
Přemýšlím o své zemi a vybavuje se mi vzpomínka na mladého člověka, který před několika týdny v pivní zahrádce u pražské Bílé Hory prohlásil, že „historie naší země skončila bitvou na Bílé Hoře, to ostatní už jsou jen samá hovna“.
Neměla jsem dosud čas o té větě přemýšlet, ale zůstala mi v hlavě uložená k dalšímu zpracování. Dnes se mi ta věta vybavila a já se ptám sama sebe, jestli má ten mladík právo naši zemi takto soudit.
Netroufám si posuzovat českou historii od roku 1620, chci se jen zamyslet nad tím, co jsem sama zažila. Narodila jsem se v padesátých letech v době, kdy ve společnosti bylo již veseleji, ale ještě spousty lidí trávily život v komunistických kriminálech. Mnohdy ani pořádně nechápaly, proč. Naše republika se pozvolna stávala další sovětskou republikou a většina lidí se z toho radovala. Určitě bylo skvělé žít v míru a bez války, ale doby, kdy si národ uvědomoval, že máme na víc, se již připravovaly. Přišly s novou generací, která už nepamatovala válku a s mou pubertou a já jsem vnímala radost z těch dob zejména díky nadšení rodičů, jak už to v tomto věku bývá. S mou první menstruací se však do země dostavily i vojska varšavské smlouvy. Jejich přítomnost na náměstí našeho - kdysi američany osvobozeného městečka jsme my puberťáci prožívali jako happening a příležitost k veselí a vtipkování. Hloubku této tragédie jsem si nedokázala uvědomit ani při pohledu na plačící rodiče. Význam slova „dočasně“ jsem pochopila až mnohem později.
V roce 1989 jsem však i se svými malými dětmi stála před tribunou v Praze na Letné, kde jsem po dlouhé době viděla opět pana Dubčeka. Naše euforie nebrala konce a dav, který se zmítal v hysterickém nadšení z historických změn, tehdy úplně nechápal, že když se něco boří, bude se muset zase stavět. A stavba dá hodně práce i odříkání. Bylo to tak dobře, protože se znalostí všeho, čím bude muset naše země po roce 1989 projít, by ten dav na Letnou nikdy nepřišel.
Je srpen roku 2009. Těch uplynulých dvacet let budeme na podzim hodnotit a známkovat. Pro vysvědčení půjdeme s obavami. Možná bychom měli dostat šanci udělat z některých předmětů reparát. Možná však, že by naše generace měla z té školy konečně vypadnout a pustit tam ty mladé. Budou se sice učit – nejprve písmenka, slabiky, celá slova, ale půjde jim to rychle a možná začnou psát úspěšnější kapitoly naší historie. Až pochopí, že jim jejich tatíci projedli budoucnost, přestanou brát život jako jeden happening, na který se svolají po sítích internetu, a uvědomí si, že i někteří my starší na ně netrpělivě čekáme. Možná by měl do té školy nastoupit i ten mladík z hospůdky na Bílé Hoře…
Na Zlatých pyscích slunce zapadá tam, kde je můj domov. Přemýšlím o tom, jestli budu mít v penzi peníze aspoň na tu polopenzi v bulharském hotelu. Studenou sprchou ochlazuji svou přehřátou hlavu i celé tělo. Z kalhotek se mi vysypala zrníčka zlatého písku…
Zlaté písky, srpen 2009
Eva Klokočníková
Výbušné spoďáry na Hlaváku
Tak jsme zase jednou vyrazili vlakem z Prahy. Zatím vše klapalo. Kdosi však zapomněl v Bille na nádraží kufr s prádlem, tak nám to málem ujelo... Policie nás sice chrání, ale moc nepomáhá a hlavně špatně informuje...
Eva Klokočníková
Wintonovy děti nebyly jen Wintonovy
Na plátně právě vrcholí film "Jeden život" o hrdinovi Nicholasi Wintonovi, který těsně před válkou zachránil 669 převážně židovských dětí, které by jinak válku nepřežily. Byl to ale jediný hrdina tohoto příběhu?
Eva Klokočníková
Tancuj, Mariane
Konečně je zase masopustní veselí. Doba, kdy skončil předvánoční půst a předvelikonční ještě nezačal. Teď je dle tradice dovoleno hodovat, tancovat, veselit se a radovat ze života. Teď je čas pořádat večírky až do božího rána...
Eva Klokočníková
Zpověď páně ministra
"Přijď, Duše Svatý, a pomoz mi, abych hříchy své náležitě poznal, srdečně jich litoval, upřímně se z nich vyzpovídal a doopravdy se polepšil...“
Eva Klokočníková
A co je to vlastně za lidi na tom ministerstvu?
Tak jsme se dozvěděli, jak to chodí na jednom českém ministerstvu: oslavuje se přímo na pracovišti, paří se klidně do půlnoci. No, nakonec nás daňové poplatníky to vyjde levněji, než kdyby oslava proběhla někde v "Alcrónu".
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Rakušan: Fňuk, fňuk ANO je legrační. Nenecháme se vytočit, řekl Havlíček
Ministr vnitra a předseda hnutí STAN Vít Rakušan v pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima...
Další předvolební útok v Drážďanech. Terčem byl stánek protiimigrační AfD
Drážďany v sobotu zaznamenaly další předvolební útok. Tentokrát šlo o stánek protiimigrační...
Na Berounsku spadl horkovzdušný balon. Zamotal se do větví stromů a uvázl
V Trubíně na Berounsku spadl v sobotu večer do korun stromů horkovzdušný balon. Cestovalo v něm pět...
S pobytem v tuzemských lázních mají zkušenost dvě pětiny Čechů
S pobytem v tuzemských lázních má zkušenost 40 procent Čechů. Z nich téměř polovina byla v lázních...
- Počet článků 339
- Celková karma 14,67
- Průměrná čtenost 2880x
Get Your Own Real Time Visitor Map!