Nedokážu si představit, že by někdo z úředníků řekl ministrovi, že není vhodné pokračovat a je třeba skončit. To by si nikdo nedovolil.

No, co by za takového "poradce - troufalce" dnes Jurečka dal, že?

Zaujal mne jeden detail v Jurečkově vyjádření k té věci. O chybě se říká, že se stala. Něco neočekávaného, překvapivého, neúmyslného nebo i nezaviněného. Když chybu udělá člověk a spíše vedomě, řekne pak, když to přizná: Udělal jsem chybu. Pan Jurečka ale řekl, že se mu ta chyba stala. Jako by ji někde náhodou potkal

On je v tom přece nevinně, někdo to na něj ušil. Závidí mu, že je tak dobrej, jak konečně nastartoval ministerstvo a podává výkony, důchodovou reformu v té nejskvělejší podobě, sociální dávky v ideální variantě a vůbec je perfektně oblečenej.

Nyní už nejde jen o lidi na tom samotném ministerstvu. Nyní jde též třeba o lidi ve vládě anebo v samotné lidovecké partaji. Ve vládě má premiér namísto rázných kroků tak stažené půlky z rozpadu koalice, že raději dál blábolí nesmysly o Jurečkově neochvějné podpoře, ostatní ministři raději drží ústa, aby si to u lidovců nerozházeli a samotní lidovci, jak se dalo čekat, kvůli vlastním korytům samozřejmě stojí za ním jako jeden muž.

A nejhorší na tom je, že tahle banda měla v opozici plnou hubu Babiše.

Úderný slovník. Takový hodný obyčejného člověka .

Ak som to pochopila správne, tak mali večierok, keď bol štátny smútok, čo je dosť nevhodné. Keď som pracovala v štátnej správe tak sa plytvalo z kolektívneho fondu aj na úkor tých, ktorý nechceli žiadne večierky. Potom v súkromnom sektore sa také nič nedialo, kto nechcel íst na večierok, ten dostal adekvátnu sumu, ktorí účastníci tých večierkov prepili, na účet a to sa mi zdalo fér.

Státní smutek byl 23., ne? Zhasínala jsem všechna světýlka v domě, tak mi to tak drží v hlavě, že už byl skoro Štědrý den. Děti z ulice se k nám chodí dívat a bylo vypnuto..

Á něco o Jurečkovi, to už tady dlouho nebylo.

O Jurečkovi to právě není...

Po světě je pořád nějaké neštěstí. Kdybychom chtěli být ke všem féroví, museli bychom se utápět v slzách dennodenně.

Jenže jsme sobci a míra účastí závisí na blízkosti trpících.

Nechala bych to na každém jednotlivci, jestli se chce bavit, když se něco hrozného děje někomu jinému, nebo jestli chce držet pietu a jak dlouho.

Jiná kategorie je ministr, který je placený od toho, aby držel povinné piety a pracoval, když jiní se baví.

Doma ať si dělá každý, co chce. Na pracovišti ministerstva to ale neplatí!, zvláště když vyvěsilo smuteční vlajku...

Každá firma dělá něco pro své zaměstnance. Večírky, team building, rekreace ... Pokud bychom chtěli, aby na tomto státní organizace šetřili, tak tam budou pracovat pouze negramotní jedinci, kteří se jinde nechytnou.

Teď z vás vypadlo moudro, Flaško. Na ministerstvu podle vás pracují inteligenti, což se pozná podle toho, že požadují chlastat za státní peníze. Kdyby to nechtěli, byli by to negramoti. Máte bod.

Právě, že ne, protože dotyční uraženě ukazují prstem, že to ostatní dělali taky. Akorát nemůžou prokázat, kde ještě použili černou vlajku jako večírkovou dekoraci.

Ale tohle jsme přece volili. Chtěli jsme odklon od morálního rozkladu, který tu zanechal velkouzenář. Tak ten odklon od morálního rozkladu tady máme.

Lidi juchají i v době, kdy obrazně řečeno o ulici dál někoho rozstřílí - Mexiko hadr!!! A jako správní progresívní patlalové smíchají úctu obětem s večírkem dohromady, aniž by chápali, že použití pietní symboliky jako vlajek, nebo jen výzvy k minutě ticha (k čemuž je nikdo nenutil) automaticky provází, že se mají používat se vší důstojností, když už je teda dobrovolně použijí. Oni to míchání mají tak zažrané, že svoji morbiditu zdůvodňují srovnáváním obětí nehody a obětí násilného trestného činu. Nic to pořád, ale nezmění na faktu, že nejde míchat zábavu a pietní akt. V takovém případě už večírek není večírek, ale pietní akt. V opačném případě by se asi všechen chlast přesouval rovnou na hřbitov a pohřební oslava by byla rovnou smíchána s uložením do země a komentáři faráře.

A tak, aby se necítili trapně za to společenské faux pas s použitím pietních symbolů uraženě ukazují prstem na jiné, že ostatní šli nakoupit, nebo do hospody, či divadla. Jenže v divadlech a kinech černé vlajky nevlály.

A ještě jedna věc mě pobavila. To rozdělení veřejnosti na dva tábory, přitom to je zhruba čtvrt roku, co se spousta táborníků morálně pohoršilo nad Palestinským oslavováním mučení a smrti v Izraelském Kibucu. Tím samozřejmě netvrdím, že dotyční juchající našinci oslavovali smrt studentů, to určitě ne. Ale jak lezeme Izraelcům do análu a přitom nevidíme (možná kvůli té tmě), jak se Izraelci svorně sjednotili v pietním aktu a uctění obětí. Dovolil si nějaký Izraelec juchat 7.10. 2023 dlouho do noci - tedy i s touto informací? A o tom to je. Jestli se při podobných masakrech, co nemají obdoby, chceme zachovat jako Izraelci, nebo jako Palestinci.

Nevadí mi tolik jejich zábava, jako jeho chování, když se mu to vytýkalo. Co to tam máme za sraby?